Hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022
Následující text obsahuje klíčové hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 a je strukturován stejně jako naše výzkumná zpráva – obsahuje ale jen nejklíčovější informace a odkazy na grafy či ilustrace, které jsou součástí výzkumné zprávy či dalších doprovodných výstupů.
Stránka 2 / 5
Nacházíte se na druhé stránce z 5. V této části naleznete informace o společenském postavení respondentstva a jejich vnímání svobody projevu.
Společenské postavení LGBTQ+ lidí
Z hlediska zhodnocení situace LGBTQ+ lidí v naší společnosti jsme se nejprve respondenstva dotazovali na jejich obecné hodnocení vlastního společenského postavení v Česku.
Všechny otázky byly hodnoceny na desetibodové stupnici od 0, která značila zcela nevyhovující situaci, až po 9, jež značila zcela vyhovující situaci. Pomyslný průměr a střed škály byl tedy na hodnotě 4,5 bodu.
- Průměrné hodnocení společenského postavení LGB osob vychází na 4,9. Oproti výzkumu z roku 2018 (kde otázka ale hodnotila postavení LGBT+ osob dohromady) se průměrné hodnocení společenského postavení zlepšilo o 0,5 bodu (v předchozí studii byl průměr 5,4 avšak škála byla od 1 do 10, tedy s pomyslným průměrem 5,5). Tyto výsledky tak mohou naznačovat, že se subjektivně vnímaná společenská situace LGB lidí v Česku nepatrně zlepšila, tento výsledek ale může být rovněž ovlivněn mezí přesnosti měření.
Hodnocení společenského postavení trans lidí bylo významně nižší, a to nejen z pohledu samotných trans osob – u kterých dosáhlo průměrného hodnocení 2,95, ale také z pohledu všech respondentů.
Tyto výsledky proto naznačují, že postavení trans lidí v Česku je vnímáno jako silně nevyhovující nejen samotnými trans lidmi, ale také všemi osobami, které se účastnily tohoto šetření. Obecně nejnižší hodnocení společenského postavení skupiny bylo u NBi+ osob, jelikož jejich největší podíl (29 % z NBi+ lidí v našem výběrovém souboru) hodnotil své postavení nejnižší možnou hodnotou 0. Vidíme zde i celkově největší rozdíl v průměru hodnocení NBi+ lidí (2,1) a všech ostatních respondentů a respondentek, kteří situaci nebinárních lidí hodnotili o něco málo optimističtěji (2,6)
Vnímané postavení LGB (lesby, gayové, bisexuální)
Vnímané postavení trans osob
Vnímané postavení nebinárních osob
Rozšířenost stereotypů a předsudků
Nejrozšířenějším stereotypem, se kterým se LGBTQ+ respondenti a respondentky v Česku setkávali, bylo přesvědčení že „existují pouze dvě pohlaví – XY muž a XX žena“.
- S tímto cisnormativním a transnegativním přesvědčením se „často“ setkalo celých 91 % ze všech LGBTQ+ osob v našem souboru.
Druhým nejčastějším předsudečným názorem, se kterým se respondenti setkali („často” odpovědělo 78 % dotázaných) byl, že „gayové a lesby by neměli svou sexuální orientaci dávat veřejně na odiv, ale v soukromí si mohou dělat, co chtějí”.
- Pokud porovnáme tento výsledek s poslední studií z roku 2018, pak vidíme zhoršení situace, neboť došlo k 11% nárůstu.
S názorem, že „gayové a lesby se snaží za každou cenu zviditelnit“ se setkalo často 72,5 % dotázaných, to je o 16 % více, než udali respondenti a respondentky v roce 2018.
S názorem, že „homosexualita je módní záležitost“, se setkalo často 61 % lidí, to je o 14 % více než v roce 2018.
Stejný předsudečný názor „o snaze se pouze zviditelnit” slyšelo na adresu nebinárních lidí často 63 % dotázaných.
Předsudečný názor, “že být trans je módní záležitost” – slýchá často menší, avšak stále téměř poloviční, podíl (48 %) dotázaných.
Zřejmě nejrozšířenějším binegativním stereotypním předsudkem je tvrzení, že bisexuální lidé „říkají, že jsou bisexuální, protože nechtějí přiznat, že jsou homosexuální”.
- S tímto tvrzením se „často“ setkalo 52 % ze všech respondentů.
S normativním a velmi škodlivým tvrzením „kdyby gayové a lesby skutečně chtěli, mohli by svou sexuální orientaci změnit” se „často“ setkalo celých 21 % respondentů. Toto číslo považujeme stále za značně vysoké, byť oproti minulému měření v roce 2018 kleslo o 3,5 %. S tímto předsudečným názorem souvisí i podobný názor, „že by se gayové a lesby měli léčit, aby svou orientaci změnili”, který si „často“ vyslechlo 13 % (o 1 % méně než v roce 2018) osob.
Považujeme za klíčové na tomto místě zmínit, že všechny tyto praktiky, včetně jejich propagace jsou nejen založené na nevědeckých a neetických základech, ale jsou výslovně škodlivé, trestuhodné a odsouzeníhodné, jak koneckonců shrnuje již celá řada stanovisek odborných společností (odkaz).
Zvláštní otázka se pak zaměřila na množství předsudečného chování a nenávisti namířené vůči LGBTQ+ lidem. Výsledky naznačují, že se v naší společnosti předsudečnost zvyšuje:
- Urážlivé výroky ze strany politiků pak považuje za „rozšířené“ 71 % osob, v roce 2018 (VOP) stejnou položku jako„častou” vyhodnotilo pouze 43 % lidí, v roce 2012 (FRA) pouze 27 % lidí, vidíme zde kontinuální nárůst o desítky procentních bodů.
- Nárůst vidíme i u projevů nenávisti a averze vůči lesbám, gayům, bisexuálním a trans lidem na veřejnosti, nyní je za „rozšířené“ označilo 52 %, což je oproti roku 2018 nárůst o 12 %.
- Útoky a obtěžování LGBT lidí vyhodnotilo jako „rozšířené“ 33 % respondenstva, v roce 2018 to bylo pouze 20 % a v roce 2012 jen 13 %.
Vnímaná míra předsudečnosti a nesnášenlivosti
Po samotném zhodnocení subjektivního vnímání rozšířenosti stereotypů a předsudečnosti v Česku jsme zařadili i blok otázek, kterými jsme se dotazovali na zhodnocení změny za posledních pět let. V rámci tohoto bloku otázek jsme rovněž pokládali otázky zaměřené na identifikaci příčin, které dle našeho respondentstva zapříčinily změnu, ať již v pozitivním či negativním duchu. Z výsledků vyplývá, že se vnímaná míra předsudečnosti a nesnášenlivosti dle 57 % snížila a dle 22 % zůstala stejná.
Osoby, které usuzovaly, že se míra předsudečnosti a nesnášenlivosti snížila, nejčastěji uváděly, že tuto změnu zapříčinila:
- viditelnost a zapojení LGBTQ+ lidí ve veřejném životě (47 %),
- podpora ze strany veřejně známých a vůdčích osobností (22 %)
- podpora občanské společnosti (14 %).
V případě respondentů, kteří se domnívali, že se situace zhoršila, pak zcela jednoznačně největší část (63 %) jako hlavní příčinu uvedla negativní postoje a diskurz politiků a politických stran vůči LGBTQ+ lidem.
Vnímaná míra násilí
V ohledu vnímané změny v rozšířenosti násilí vůči LGBTQ+ lidem se stejně jako u předsudečnosti největší podíl respondenstva – 55 %, domníval, že míra násilí je za posledních 5 let stejná. Obdobný výsledek přinesla i studie FRA v roce 2019, kdy míru násilí vyhodnotilo jako stagnující 41 % českých dotázaných. Necelá třetina (31 %) pak vnímala snížení míry násilí (o 19 % méně než v roce 2019). Nárůst násilí naopak vnímalo 14 % dotázaných, což je dvakrát více, než udali čeští respondenti ve výše zmíněné studii v roce 2019 (7 %).
Pokles násilí vůči LGBTQ+ lidem byl nejčastěji (33 %) naším respondentstvem přisuzován stejně jako u snížení předsudečnosti a nesnášenlivosti, větší viditelnosti a zapojení LGBTQ+ lidí v každodenním životě a dále pak podpoře občanské společnosti (21 %) a podpoře ze strany veřejně známých osobností (18 %).
- Z těchto výsledků pak jasně vyplývá, že v protikladu s předsudečnými a stigmatizujícími názory, kdy se LGBTQ+ lidé setkávají s normativním tlakem a snahou o vyloučení, zejména z veřejného prostoru (typické je například neporozumění a odmítání pride průvodů ve městech), jsou to právě faktory napomáhající větší viditelnosti LGBTQ+ lidí, které hodnotí jako pozitivní.
Na druhou stranu v těch případech, kde se respondenti a respondentky domnívali, že se míra násilí zvýšila, pak opět, jako v případě vnímané změny rozšířenosti předsudečnosti, usuzovali nejčastěji (49 % z nich), že tomu tak bylo kvůli negativním postojům a diskurzu politických stran či jednotlivých politiků a političek.
Potřeba změn a opatření: co si LGBTQ+ lidé přejí?
Vybraný výčet opatření, jejichž vnímanou potřebu respondentstvo hodnotilo, byl založen na předchozí studii VOP z roku 2018 a následně doplněn o další položky LGBTQ+ práv, která lze považovat za společensky aktuální. Připomeňme, že vývoj všech otázek obsažených v naší studii jsme podrobně popsali v publikaci vydané v loňském roce (Pitoňák & Macháčková 2022).
- vůbec nejvyšší podporu (98 %) získalo zpřístupnění manželství i párům stejného pohlaví
- podobně pak 96 % respondentů a respondentek považovalo za podporující, pokud by manželství párů stejného pohlaví byla uznávaná napříč celou Evropskou unií
- jako zásadní se ukázaly i další oblasti, které se týkají podpory a uznání soukromého a rodinného života LGBTQ+ lidí. Například ve vztahu k dětem by 97 % ocenilo možnost adopce pro lidi stejného pohlaví a 87 % rovněž možnost asistované reprodukce i pro páry stejného pohlaví
- dále respondenti a respondentky vyjadřovali velký zájem o to, aby byla zavedena strategie prevence homofobní, bifobní a transfobní šikany na školách (93 %)
- dle 90 % (+ 7 % oproti roku 2018) k lepšímu životu genderově a sexuálně rozmanitých lidí v Česku velmi pomohla větší osvěta a podpora práv leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany veřejných organizací a úřadů
- zrušení požadavku podstoupit operativní zákroky neslučitelné se zachováním plodnosti při úřední tranzici by uvítalo 71 % dotázaných (23 % udalo odpověď „nevím“), avšak když jsme si v tomto případě udělali ještě doplňující analýzu a zohlednili jen názory trans a NBi+ respondentstva, pak je jejich podpora tohoto opatření 90%
- změna systému rodných čísel způsobem, aby neporušoval soukromí trans a genderově rozmanitých osob, hodnotilo jako nápomocné opatření 58 % ze všech respondentů, avšak celých 84 % z trans a NBi+ respondentstva.
- zrušení požadavku na půlroční celibát u neheterosexuálních mužů, kteří by měli zájem darovat krev – dle 75 % by takové opatření pomohlo (+ 9 % oproti roku 2018).
Ano
98%
Ne
1%
Nevím
1%
zpřístupnění manželství i párům stejného pohlaví
Ano
97%
Ne
2%
Nevím
2%
zpřístupnění adopcí i párům stejného pohlaví
Ano
96%
Ne
2%
Nevím
2%
uznávání stejnopohlavních partnerství napříč celou Evropskou unií
Ano
93%
Ne
3%
Nevím
5%
strategie prevence homofobní, bifobní a transfobní šikany na školách
Ano
90%
Ne
3%
Nevím
7%
osvěta a podpora práv leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany veřejných organizací a úřadů
Ano
87%
Ne
3%
Nevím
10%
zpřístupnění asistované reprodukce i párům stejného pohlaví
Ano
85%
Ne
5%
Nevím
9%
školní výukové programy podporující respekt k lesbám, gayům, bisexuálním a trans lidem
Ano
85%
Ne
5%
Nevím
10%
veřejná podpora leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany známých osob z politiky, podnikání, sportu apod.
Ano
84%
Ne
5%
Nevím
11%
osvěta a podpora práv leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany veřejných organizací a úřadů
Ano
80%
Ne
12%
Nevím
8%
zpřístupnění asistované reprodukce i párům stejného pohlaví
Ano
80%
Ne
7%
Nevím
13%
školní výukové programy podporující respekt k lesbám, gayům, bisexuálním a trans lidem
Ano
79%
Ne
6%
Nevím
14%
veřejná podpora leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany známých osob z politiky, podnikání, sportu apod.
Ano
79%
Ne
10%
Nevím
10%
osvěta a podpora práv leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany veřejných organizací a úřadů
Ano
75%
Ne
8%
Nevím
17%
zpřístupnění asistované reprodukce i párům stejného pohlaví
Ano
71%
Ne
5%
Nevím
23%
školní výukové programy podporující respekt k lesbám, gayům, bisexuálním a trans lidem
Ano
58%
Ne
13%
Nevím
28%
veřejná podpora leseb, gayů, bisexuálních a/nebo trans lidí ze strany známých osob z politiky, podnikání, sportu apod.
Volnost projevu genderové a sexuální identity
Otevřenost projevu genderové a sexuální identity vůči osobám v různých prostředích:
Otevřenost sexuální identity
kategorie rodinní příslušníci
kategorie přátelé
kategorie sousedé
kategorie kolegové / spolužáci
Rodina
- 18 % všech respondentů není (nikdy) ohledně své sexuální orientace otevřeno vůči nikomu v rodině.
- Vůči všem členům rodiny bylo otevřeno z hlediska své sexuální orientace jen 24 % dotázaných.
- Nejvíce byli ohledně své sexuální orientace otevření vůči všem ve své rodině gayové – 41 %, u leseb se jednalo o 35 %, u bisexuálních jen 13 % a PQA jen 10 %.
- Otevřenost ohledně genderové identity je v rodině lehce vyšší než u sexuální orientace, vůči všem v rodině je otevřeno 30 % trans žen a 27 % trans mužů.
- Avšak mezi nebinárními a dalšími genderově rozmanitými osobami bylo vůči všem členům rodiny otevřeno pouze 5 %, vůči nikomu pak 60 %.
Přátelé
- Vůči všem svým přátelům bylo ohledně své sexuální orientace otevřených 55 % respondentů a respondentek, obdobně jako u rodiny, nejvyšší podíl otevřenosti vůči všem přátelům byl opět u gayů (68 %) a leseb (65 %), u bisexuálních lidí to bylo 43 % a případě PQA lidí 46 %.
- Otevřenost ohledně genderové identity vůči přátelům byla taktéž vyšší, vůči všem přátelům bylo otevřeno 49 % trans žen, 58 % trans mužů, a 21 % NBi+ lidí.
Zaměstnání a škola
Otevřenost ohledně vlastní sexuální orientace vůči lidem v zaměstnání či škole je o něco vyšší než vůči rodinným příslušníkům, 27 % dotázaných bylo ve škole či práci otevřeno vůči všem svým spolustudujícím či kolegům a kolegyním.
- Obdobně jako u předchozí otázky vidíme větší otevřenost u gayů (42 %) a leseb (35 %)
- 47 % NBi+ lidí nebylo otevřeno vůči nikomu ze spolužactva či nikomu z kolegů a kolegyň
Otevřenost genderové identity
kategorie rodinní příslušníci
kategorie přátelé
kategorie sousedé
kategorie kolegové / spolužáci
Otevřenost specificky v oblasti práce za posledních 5 let
Nad rámec výše zmíněných odpovědí na otázku „vůči kolika lidem z následujících skupin jste otevřeni ohledně své sexuální orientace / genderové identity” se nyní podíváme detailněji na to, jak se LGBTQ+ lidé cítili a jaké byly jejich zkušenosti v zaměstnání (za posledních 5 let).
- V ohledu své sexuální orientace nebylo „nikdy“ otevřeno 21 % ze všech respondujících. Nejvíce otevření byli ohledně své sexuální orientace gayové a lesby (40 % resp. 31 % z nich je v prostředí práce otevřeno „vždy“).
- 29 % respondestva uvedlo, že zde nikdy nebyli otevřeni z hlediska své genderové identity. Mezi trans ženami nebylo otevřených 38 %, u trans mužů 35 %, nejmenší otevřenost pak vidíme u genderově rozmanitých lidí – ohledně své genderové identity nebylo v práci nikdy otevřeno 52 % NBi+ lidí.
Důvodů, proč lidé nejsou ohledně své LGBTQ+ identity v práci otevření, může být mnoho. V rámci nabízených možností, které jsme respondentům a respondentkám nabídli, vyšlo najevo, že se nejčastěji obávají reakcí kolegů a kolegyň (81 % dotázaných) a možného zhoršení vztahů na pracovišti (80 % dotázaných). Dle 62 % odpovědí může jít také o obavy spojené s možným negativním vlivem na kariérní růst. Tyto obavy udávali v obdobné míře i respondenti v roce 2018 – obavy z reakcí kolegů a kolegyň udalo taktéž 81 % a obavu ze zhoršení vztahů 77 %, obavy z ohrožení kariérního růstu byly méně časté (57 %).
Skrývání identity
Skrývání identity dle sexuální rozmanitosti
Otevřenost a skrývání identity se mohou na první pohled jevit jako identické jevy, nicméně v ohledu „skrývání” se často jedná o propojení s afektivní složkou, kdy nejde pouze o pasivní či bezděčné jednání, ale o vědomé chování, strategii či snahu adaptovat se na vnímané nebezpečí nebo jiné negativní vlivy.
Kvůli obavám z obtěžování, napadení a vyhrožování svou sexuální orientaci či genderovou identitu respondenti a respondentky nejčastěji skrývali ve veřejném prostoru. Konkrétně:
- 44 % všech respondentů skrývá svou sexuální orientaci v hromadné dopravě,
- 42 % na veřejných místech jako jsou ulice, parky či náměstí ,
- nebo v jiných veřejných prostorách a budovách (33 %).
Nejčastěji svou sexuální orientaci z výše uvedených důvodů skrývali gay muži – otevřenosti se vyhýbalo ve veřejné dopravě 51 % z nich, na ulicích, parkovištích a dalších veřejných místech 49 % a v dalších veřejných prostorách a budovách 39 %. Z hlediska skrývání genderové identity, pak:
- svou genderovou identitu skrývalo ve veřejné dopravě 50 % NBi+ lidí, 45 % trans žen a 43 % trans mužů.
- Svou genderovou identitu na veřejných místech skrývá 48 % NBi+ lidí, 45 % trans žen a 43 % trans mužů.
- Největší podíl 41 % trans žen skrývalo svou genderovou identitu v prostorách restaurací, klubů a kaváren. V ohledu sexuální orientace se v těchto prostorech nejčastěji skrývali gayové – 26 %.
Jako zvláště závažné považujeme zjištění, že až 28 % LGBTQ+ respondentů a respondentek označilo prostředí rodiny jako místo, kde skrývají svou sexuální orientaci, protože se zde obávali obtěžování, napadení či vyhrožování.
- Z pohledu skrývání genderové identity je zejména závažné zjištění, že se jedná o 55 % NBi+ respondentstva, 43 % trans mužů a 29 % trans žen.
Z toho jasně vidíme, že představa rodiny jakožto bezpečného a podporujícího prostředí je pro téměř třetinu LGBTQ+ lidí velmi vzdálená realitě.
- V nejmladší věkové skupině 12-15 let rodinu označilo 47 % ze všech, ve skupině 16-18 letech 43 %, ve skupině 19-25 let 30% a ve věkové skupině 26-35 let již vidíme významný pokles k 11 %.
Podobě pak odpověď „doma” označilo 33 % (12-15 let), 29 % (16-18 let), 17 % (19-25 let), ale jen 3 % v rozmezí věku 25 až 35 let.
Skrývání identity dle genderové rozmanitosti
Skrývání identity dle věku
LGBTQ+ identita ve škole
Genderovou identitu ve škole „vždy“ nebo „často“ zatajovalo 41 % dotázaných, v roce 2018 ve výzkumu ombudsmanky to bylo 43 %, sledujeme tedy jen zanedbatelný posun k větší otevřenosti.
- nejčastěji svou genderovou identitu zatajovaly trans ženy, „vždy“ ji tajilo 45 %
- mezi NBi+ lidmi to bylo 43 %
- oproti tomu trans muži svou identitu tajili méně – „vždy“ ji zatajilo „pouze” 27 %
Svou sexuální orientaci ve škole dotazované a dotazovaní skrývali obdobně často jako genderovou identitu: „vždy“ nebo „často“ svou sexuální identitu zatajovalo 37 % respondentů a respondentek.
- nejčastěji bisexuální (41 %) a PQA respondenti či respondentky (40 %). Zde registrujeme od roku 2018 mírný nárůst skrývání sexuální orientace, tehdy obdobně odpovědělo 34% všech dotázaných
- nejméně svou sexuální identitu skrývali gayové, nikdy ji neskrývalo 28 % z nich
Projevy náklonnosti
Nejvyšší míru vyhýbání držení se za ruce jsme zaznamenali u gayů: 42 % z nich uvedlo, že se na veřejnosti držení za ruce vyhýbá „vždy” a dalších 38 % uvedlo, že se mu vyhýbá „zřídka”. Celkově pouze 16 % gayů uvedlo, že se držení za ruce nikdy nevyhýbá. Z bisexuálních osob se nikdy nevyhýbalo 40 %. Držení za ruce se naopak nejméně vyhýbají trans ženy, 60 % z nich v našem výběrovém souboru se v tomto ohledu nikdy neomezovalo.
Na otázku, proč tomu tak je jsme získali písemnou odpověď od 932 dotázaných.
- nejčastěji jsme v odpovědích zaznamenali obavy o bezpečnost, snahu předejít konfliktům či jiným negativním reakcím nebo znevýhodnění (392 případů)
- dále jsme 264 případů kategorizovali jako vyvarování se těchto projevů motivované obavami z posměchu, nadávek, urážek či jiných forem verbálního napadení.
- Dalších 241 odpovědí zahrnovalo zdůvodnění, že respondentům vadí pohledy ostatních, nechtějí být pozorování druhými či jakkoliv budit pozornost.
„Bojím se. Když mi bylo 15, tak na mě a mého prvního kluka pokřikovala banda puberťáků a posmívali se nám, že se držíme za ruce. Stále se bojím, že se to stane znovu.“
(NBi+, gay, 22, Kraj Vysočina)