Hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022

Následující text obsahuje klíčové hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 a je strukturován stejně jako naše výzkumná zpráva – obsahuje ale jen nejklíčovější informace a odkazy na grafy či ilustrace, které jsou součástí výzkumné zprávy či dalších doprovodných výstupů. 

Duševně-zdravotní péče

V současné době již výzkum identifikoval celou řadu negativních vlivů, které na individuální úrovni mohou nabývat specifických subjektivních forem menšinových stresorů souvisejících se stigmatizací – skrývání identity, strach z nepřijetí, zvnitřnění stigmatizace (internalizace homo- / bi- / trans- / NB- /negativity) a narušovat tak duševní zdraví LGBTQ+ osob i způsoby, které se přímo netýkají následků jejich viktimizace.

Z výsledků v grafu 8.1 vidíte že, v posledních 12ti měsících vyhledalo péči v oblasti duševního zdraví 34 % (1169 ze všech) dotázaných a dalších 8 % (291) se o to pokusilo, ale neuspělo. Nejméně úspěšní ve snaze vyhledat péči byli trans muži (14 %) a NBi+ lidé (12 %).

Vnímání péče jako dostupné převažuje u mužů a žen, trans a nebinární osoby ji vnímají jako obtížněji dosažitelnou.

Závěrem této výzkumné zprávy zmíníme vybraná doporučení, která by dle našich hlavních zjištění mohla vést ke zlepšení situace LGBTQ+ osob v Česku. Jelikož jsme si vědomi naší výzkumné pozice a cílů, které souvisely zejména se zpracováním a vyhodnocením získaných dat z naší studie, odkážeme se zde zejména na doporučení, která jsou již formulována v rámci existujících klíčových dokumentů. V prvé řadě dále vycházíme ze stále platných doporučení veřejné ochránkyně práv (VOP) z roku 2019, které byly publikovány ve výzkumné zprávě předchozí studie Být LGBT+ v Česku (dále jako doporučení VOP). Dále budeme vycházet z návrhu Vládní strategie rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBTI+ lidí v ČR 2021–202656 (dále jako Vládní strategie), kterou vypracoval Výbor pro práva LGBTI+ lidí (resp. v předložené podobě ještě pod dřívějším názvem Výbor pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva) při Úřadu vlády ČR, která však zatím nebyla vládou ČR oficiálně schválena. Na evropské úrovni se pak budeme odkazovat zejména na dokument Unie rovnosti: strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025 57 (zde dále jako Strategie pro rovnost), který zpracovala Evropská komise. Následující body nepovažujeme za vyčerpávající přehled a pro detailnější vodítka doporučujeme přímo výše zmíněné dokumenty.

Doporučení v oblasti akceptace rozmanitosti v oblasti sexuální a genderové identity

• Oproti předchozím výzkumům v oblastech, které se dotýkají LGBTQ+ lidí, jsme zaznamenali nárůst rozmanitosti sexuálních identit, tedy větší počet identit, které se v dřívějších studiích vyskytovaly spíše okrajově – podíl osob, které se identifikovaly jako lesby, gayové nebo bisexuální osoby, je tak v naší studii nižší než v předchozích studiích, a naopak se zvýšil podíl osob, které se identifikovaly jako pansexuální, queer či asexuální. Doporučujeme tuto rostoucí rozmanitost akceptovat jako pozitivní součást procesu rostoucí dostupnosti socio-kulturního porozumění sexuální rozmanitosti lidí a rozumět těmto identitním pojmům jako základním kamenům pro validizaci osob, které se s nimi identifikují. Kromě respektu k druhým lidem a jejich odlišnostem, který je hodnotou sám o sobě, jde také o uvědomění si principu, v jehož rámci vyšší akceptace má pozitivní dopad na duševní zdraví i kvalitu života dotčených osob.

• Podobně jsme pak v oblasti genderové rozmanitosti zaznamenali značný nárůst osob, které se v oblasti své genderové identifikace vymykají normativnímu binárnímu dělení lidí do dvou kategorií, tedy na muže (ať již cis nebo trans) a ženy (ať již cis nebo trans), které se normativně pojí s maskulinitou a feminiminitou. Mezi ty, kteří se vymykají tomuto dominantními genderovému normativnímu dělení, patří zejména osoby, které se identifikují jako nebinární, genderfluidní, agender nebo polygender osoby. Tyto osoby pak v našem výběrovém souboru tvořily více než 15 % (výzkum VOP z roku 2018 uváděl 4 %), a to svědčí o rostoucí potřebě nepřehlížet potřeby a práva těchto lidí.

• Přehlížené osoby, které v průběhu svého života prošly tranzicí, ale v současnosti se identifikují jako cis osoby – tedy jako ženy či muži, ačkoliv měli po narození zapsáno opačné pohlaví. V našem výběrovém souboru se jednalo o 1,5 % osob, které bychom bez položení příslušné otázky nebyly schopní zaznamenat a zachytit adekvátně stresory, kterým mohli být vystaveny na základě své genderové identity. Při zavádění otázek na „zapsané pohlaví” ale upozorňujeme na potřebu umožnit přeskočení této otázky či její nezodpovězení v případech, kdy na ni respondenti z jakéhokoliv důvodu nechtějí odpovídat.

Doporučení pro účinnější ochranu před předsudečnými činy

• Vzhledem k tomu, že většina dotazovaných byla přesvědčena, že je pro oběti předsudečných činů těžké se domoci svých práv (83 %) a 46 % uvedlo, že svůj incident neoznámili, jelikož si myslí, že by to nic nezměnilo, byla by vhodná úprava trestního zákoníku, aby adekvátně chránil LGBTQ+ lidi před předsudečným násilím. V otevřené výzvě Společně proti nenávisti58 (dále jen Výzva), která byla jako následek nedávné dvounásobné vraždy a útoku v bratislavském klubu Tepláreň adresována Vládě ČR a Parlamentu ČR a ve které zástupci a zástupkyně LGBTQ+ lidí jasně formulovali několik požadavků. V tomto případě „Novelizaci trestního zákoníku tak, aby zajistil, že LGBT+ lidé jako jedna ze skupin ohrožených předsudečnou trestnou činností získají zcela totožnou ochranu jako ostatní skupiny již nyní trestním zákoníkem specificky chráněné”. Výzva v tomto bodě doplňuje vysvětlení, že podle pravidelných čtvrtletních zpráv organizace In IUSTITIA, která se zabývá sledováním předsudečného násilí a poskytováním pomoci jeho obětem v ČR, byli LGBT+ lidé v roce 2021 v pořadí druhou nejohroženější skupinou lidí v Česku, která je vystavena předsudečně motivovaným útokům a doplňuje: „Pachatelé a pachatelky homofobních a transfobních útoků však nejsou orgány činnými v trestním řízení vyšetřováni, stíháni a trestání tak jako pachatelé rasových, etnických, národnostních či náboženských  předsudečných útoků, čímž dochází k nedostatečné ochraně obětí z řad LGBT+ lidí. Je třeba, aby LGBT+ lidé byli jako skupina výslovně uvedeni ve skutkových podstatách předsudečných trestných činů. Trestní zákoník musí znát homofobní a transfobní pohnutku jako zvláštní přitěžující okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby a u kvalifikovaných „předsudečných“ skutkových podstat některých obecných trestných činů (ublížení na zdraví, vydírání apod.) musí být pamatováno na vztahovou orientaci či genderovou identitu.”
• Zde je vhodné poznamenat, že i Vládní strategie shledává, že v současné době neexistuje dostatečná ochrana LGBTQ+ osob před předsudečnými činy z důvodu genderové identity či sexuální orientace a uvádí, že nyní jsou rasistické či náboženské útoky trestány zhruba o jednu třetinu přísněji než útoky homofobní či transfobní. Vládní strategie proto podporuje potřebu zahrnout trestné činy motivované sexuální orientací a genderovou identitou do trestního zákoníku, aby ochrana před nimi byla efektivní. Zároveň je třeba tuto ochranu sjednotit a zjednodušit (včetně antidiskriminačního zákona) a porozumět skutečnosti, že v tomto případě nejde o zavádění speciálních kategorií, ale o uznání skutečnosti, že LGBTQ+ lidé se nacházejí ve zranitelné pozici a patří mezi skupiny nejohroženější předsudečnou trestnou činností. Výše zmíněné potvrzuje i Strategie pro rovnost Evropské komise, která uvádí, že na úrovni EU dosud neexistují konkrétní sankce pro předsudečné činy zaměřené vůči LGBTQ+ lidem a vybízí členské státy k vytváření bezpečného a podpůrného prostředí pro LGBTQ+ oběti předsudečných činů aby pro ně bylo snazší je nahlašovat.
• V oblasti řešení předsudečných činů by dalším krokem mělo být uznání LGBTQ+ obětí trestných činů jako zvláště zranitelných obětí, které definuje zákon č. 45/2013 Sb. Vládní strategie dále doporučuje zavádět otázky týkajících se LGBTQ+ osob do systému dalšího vzdělávání soudců a soudkyň, státních zástupců a zástupkyň a příslušníků a příslušnic Policie České republiky, tj. zavádět školení či semináře týkající se LGBTQ+ tématiky. Tyto semináře by měly pracovat s metodikou, jejímž cílem bude zvyšovat citlivost jednání s těmito oběťmi a zároveň poskytnout vodítka pro práci s LGBTQ+ oběťmi. Seminář i metodiky by měly vzniknout ve spolupráci s organizacemi pomáhajícími těmto obětem. Toto doporučení nalezneme i v doporučení VOP z roku 2019.

Doporučení v oblasti snižování bariér v zaměstnání a ve školním prostředí

• Otevřené prožívání identity není samozřejmostí, značný podíl LGBTQ+ osob zůstává stále v rámci každodenního fungování skryt před ostatními lidmi v rámci institucí, jako jsou školy, nebo v rámci zdravotnictví či v pracovním životě. Zaměstnavatelé by proto měli zavádět opatření, jejichž cílem bude odbourávat faktory, které pravděpodobnost větší otevřenosti LGBTQ+ zaměstnanců a zaměstnankyň snižují. V tomto ohledu doporučovala VOP v roce 2019 zavést opatření na podporu diverzity na pracovišti a také vytvořit efektivní mechanismy předcházení a postihu obtěžování z důvodu genderové identity či/a sexuální orientace na pracovišti. Vládní strategie v oblasti zaměstnání mimo jiné navrhuje zařadit školení na LGBTQ+ témata do přípravy pracovníků a pracovnic ve státní správě a samosprávě a tamtéž podpořit vznik zaměstnaneckých LGBTQ+ skupin. Doporučuje také narovnání benefitů z důvodu překážek v práci, aby byly pro stejnopohlavní páry stejné jako pro ty opačného pohlaví. Jako další opatření uvádí proškolení pracovnic a pracovníků na úřadech práce v této oblasti. Strategie pro rovnost Evropské komise taktéž zmiňuje nutnost podpory inkluzivity a rozmanitosti na pracovišti, které vidí jako faktory, jež přispívají k produktivitě a inovacím. Dále tento dokument připomíná směrnici o rovnosti v zaměstnání, jež deklaruje právo na to, aby nikdo nebyl diskriminován a v souvislosti se zaměstnáním nebyl vystaven obtěžování kvůli své sexuální orientaci a dále udává, že bude aplikaci směrnice u členských států kontrolovat.
• Žádoucí je také zlepšování přístupu k LGBTQ+ studujícím ve školách, vytváření bezpečného prostoru a strategie prevence šikany založené na genderové identitě a/či sexuální orientaci. V roce 2019 tyto kroky již doporučovala tehdejší ombudsmanka Anna Šabatová – kladla důraz na budování přívětivého klimatu ve školách, rozvoj respektu a také včasné odhalování a řešení obtěžování či jiného negativního chování. Potřebu vytvořit metodiky pro vedení škol k vytváření inkluzivního prostředí uvádí i Vládní strategie. Tato strategie také dodává, že by bylo třeba integrovat LGBTQ+ témata do obsahu rámcových vzdělávacích programů a souvisejících materiálů a provést revizi dokumentů primární prevence homofobie a transfobie, včetně jejich distribuce mezi vyučující a další personál. Evropská komise v tomto ohledu zmiňuje, že má za cíl podpořit sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy jak ve školách vytvářet bezpečné a inkluzivní prostředí.

Doporučení pro osobní a rodinný život

• Jak z naší studie jasně vyplynulo, prostředí původní rodiny pro mnohé LGBTQ+ osoby bohužel nepředstavuje bezpečný prostor. Ačkoliv v této oblasti není možné hovořit o konkrétních doporučeních ze strany veřejných dokumentů, vnímáme, že pozitivně mohou působit kroky, které obecně zcitlivují společnost směrem k akceptaci a respektu LGBTQ+ lidí.
• Z výsledků vyplývá, že předsudečnosti a stereotypy namířené proti LGBTQ+ lidem jsou bohužel stále rozšířené, přičemž zvláště rozšířené a problematické jsou v online prostředí.
• Specifickým ukazatelem, který se pojí s vnímanou neakceptací LGBTQ+ osob ve společnosti, je míra vnímané potřeby skrývat projevy partnerské náklonosti, kte rou LGBTQ+ osoby na veřejnosti pociťují. Ze zaznamenaných forem předsudečnosti ale vnímáme, že obecná předsudečná motivace vylučovat LGBTQ+ osoby a jejich rozmanitost zejména z veřejného prostoru jsou stále značně rozšíření a zřejmě i proto vládní strategie doporučuje připomínat si dodržování práv LGBTQ+ lidí ve formě podpory veřejných akcí a událostí.
• Z našich výsledků rovněž vyplynulo, že negativní výroky politiků a související politizace témat, souvisejících se životy LGBTQ+ lidí, jejich právy a svobodami, lze identifikovat jako škodlivé systémové faktory, které jsou patrně důsledkem nesouladu mezi převládajícími společenskými postoji a rozložením postojů mezi volenými zástupci a zástupkyněmi.
• Tento nesoulad pak lze vnímat právě v oblasti rodinných práv, kde jsme identifikovali a potvrdili silnou potřebu zpřístupnění manželství osobám stejného pohlaví. Tento krok by uvítalo 98 % dotázaných. Obdobné doporučení předložila bývalá VOP Anna Šabatová ve výzkumné zprávě Být LGBT+ v Česku z roku 2019. Stejně tak i předložený návrh vládní strategie. Zpřístupnění manželství tak vládní strategie vidí jako cestu k překonání překážek, kterým LGBTQ+ rodiny čelí. V lednu také proběhl čtvrtý Univerzální periodický přezkum (UPR) lidskoprávní situace v ČR60, z něhož rovněž vzešlo pro Českou republiku doporučení umožnit uzavírat manželství všem párům, bez ohledu na genderovou identitu a sexuální orientaci. Evropská komise udává, že bude usilovat také o uznávání rodičovství duhových rodin napříč státy EU skrze horizontální legislativní změnu.

Doporučení pro snižování bariér v přístupu k sociálním a zdravotnickým službám

• Z výsledků naší studie vyplývá, že LGBTQ+ lidé nejsou v celé řadě míst otevření, protože se v těchto místech cítí ohrožení a pociťují strach z napadení – zejména se jedná o veřejná místa jako prostory veřejné dopravy, veřejné budovy, ale také zdravotnické prostředí. V těchto prostředích lze také zavádět kroky vedoucí k většímu pocitu bezpečí a porozumění. V ohledu sociální péče navrhuje Vládní strategie, aby sociální poradenství a další služby byly vykonávány s vědomím specifických potřeb LGBTQ+ lidí vzhledem k jejich identitě a také vzhledem k současnému právnímu řádu ČR, který je v různých ohledech dosud znevýhodňuje. To by mělo proběhnout díky zařazení LGBTQ+ témat do akreditovaného vzdělávání. V této souvislosti je také dobré zmínit, že i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v této oblasti podniklo některé dílčí kroky61, na něž by bylo vhodné dále navazovat a specifickou práci s LGBTQ+ klientelou v sociálních službách rozvíjet. Ve zdravotnictví pak Vládní strategie doporučuje posílit kontrolu případů diskriminace kvůli genderové identitě či sexuální orientaci při čerpání zdravotnické péče a taktéž začlenit vzdělávání o LGBTQ+ tématech do pre- i postgraduálního vzdělávání. Specifickou skupinou ve vztahu ke zdravotnickému systému jsou pak trans lidé, kteří v rámci řešení své tranzice zpravidla přicházejí do kontaktu se zdravotním systémem. Obdobně to platí o lidech žijících s HIV. Těmto skupinám je proto třeba věnovat specifickou pozornost a v návaznosti nejen na doporučení Vládní strategie zcitlivovat zdravotní systém na práci s těmito skupinami a jejich specifickými potřebami.
• V rámci této studie jsme měli možnost poprvé přehledně popsat tzv. coming out u trans, nebinárních a dalších genderově rozmanitých osob. Je zřejmé, že tito lidé v průběhu své adolescence a mladé dospělosti, zažívají značný menšinový stres spojený s nesnázemi, které jim brání v projevování své autentické identity. Jelikož doba mezi vlastním uvědoměním své identity a dobou jejího prvního projevu druhé osobě je několik let dlouhá, bylo by vhodné se jako společnost zastat o odstraňování bariér a odbourávání předsudků, které mohou distres během tohoto období prodlužovat. V této oblasti by bylo vhodné zajistit právo na sebeurčení pro trans a další genderově rozmanité osoby. Vládní strategie rovnosti udává, že proces uznání osobní identity trans a dalších genderově rozmanitých osob by se měl zjednodušit a mělo by dojít ke zrušení požadavku podstoupit lékařské zákroky a znemožnění reprodukční funkce při úřední tranzici. Zejména zrušení podmínky této de facto kastrace rezonovalo silně i mezi naším respondentstvem, uvítalo by je 90 % trans a NBi+ osob. Trans lidem by ale život usnadnila i celá řada dalších dílčích opatření, zejména těch, která se týkají částečného skrytí jejich identity a zabránění nechtěnému „vyoutování” v běžném životě (např. na poště, v hotelu, v půjčovně lyží). Jedná se například o možnost neuvádění kolonky pohlaví v občanských průkazech, zavedení genderově neutrálního rodného čísla či zakrytí „zapsaného pohlaví”ve věřejně dostupných rejstřících, jako je obchodní či živnostenský rejstřík. Vládní strategie aké zmiňuje potřebu zpřístupnění alespoň některých kroků vedoucích k úřední změně mladistvým. Strategie pro rovnost Evropské komise v tomto ohledu zmiňuje podporu výměny osvědčených postupů mezi členskými státy týkající se uznávání genderové identity na základě sebeurčení a odstraňování věkových limitů.