Rozdíly v psychickém distresu mezi českou obecnou populací a LGB+ komunitním vzorkem
Pitoňák, M., Kožený, J., Čihák, M.
Duben, 2023
Citace
Tento článek představuje zjednodušený český překlad původního článku, který vyšel v anglickém jazyce:
Michal Pitoňák, Jiří Kožený & Martin Čihák (2023) Disparities in Psychological Distress between Czech General Population and LGB + Community Sample, Journal of Bisexuality, DOI: 10.1080/15299716.2023.2191590
Úvod
Přibývá množství důkazů, které potvrzují, že sexuální menšiny, chcete-li neheterosexuální lidí, patří mezi zranitelné skupiny vystavené vyššímu riziku vzniku problémů s duševním zdravím ve srovnání s heterosexuálními lidmi (Branstrom, 2017; Pitoňák, 2017). Příčiny těchto zdravotních rozdílů se připisují především působení společenské nebo strukturální stigmatizace (Hatzenbuehler, 2014; Pachankis et al., 2017) a dalším formám systémových nerovností vycházejících z kulturních norem nebo ideologií (Riggs & Treharne, 2017), které jsou zdrojem různých forem menšinových stresových procesů (Meyer, 2003; Meyer, 2015), včetně citlivosti na odmítnutí (Feinstein, 2020), skrývání sexuální identity (Pachankis et al., 2020) nebo internalizované stigmatizace (Berg et al., 2015; Williamson, 2000). Z výše zmíněných důvodů byla stigmatizace shledána natolik důležitou zdravotní determinantou, že ji autoři někdy označují jako základní příčinu zdravotních nerovností na populační úrovni (Hatzenbuehler et al., 2013). V současnosti je již nepopiratelné, že některé aspekty zdraví či potřeby neheterosexuálních lidí jsou jedinečné a je třeba je vnímat jako sdílený zájem veřejného zdraví (Lancet, 2016; Zeeman et al., 2019).
Cíle této studie
Tato studie reaguje na mezery v dostupnosti dat a klade si za cíl stát se první českou studií, která porovná psychický distres mezi obecným vzorkem české populace a komunitním vzorkem neheterosexuálních lidí (LGB+ osob) v Česku. Očekáváme, že ve srovnání s českou obecnou populací při zohlednění známých rozdílů podmíněných genderovou identitou (Van de Velde et al., 2010) doložíme vyšší míru psychické tísně u všech zařazených podskupin neheterosexuálních osob, tj. u gayů a lesbických žen a také u bisexuálních osob. Tímto způsobem chceme (a) poukázat na dosud přehlížené zdravotní nerovnosti, které byly doposud zjišťované pouze v zahraničí, (b) přispět k lepšímu pochopení rozdílů v psychickém distresu mezi různými podskupinami neheterosexuálních osob a (c) podpořit důležitost sběru dat a zařazení dotazníkových otázek týkajících se sexuální orientace a genderové identity. Cílem naší studie je učinit první krok k překonání současného systémového přehlížení a nedostatečné pozornosti potřebné pro rozvoj budoucích intervencí, které je třeba vypracovat za účelem řešení těchto rozdílů v oblasti duševního zdraví.
Výběrový soubor a sběr dat
Analyzovali jsme data ze dvou různých výběrových souborů a) z obecného výběrového souboru české populace (zkratka „GCS“ – general Czech sample) a b) z českého LGB+ komunitního výběrového souboru. Oba výběrové soubory byly získány v rámci nezávislých výběrových šetření a popisujeme je odděleně. V obou případech všichni účastníci odpovídali na všechny položky BSI-18.
Výběrový soubor obecné české populace
Výběrový soubor obecné české populace byl získán Zdravotnickým informačním centrem, AGENCY INRES – SONES, v.o.s, které jej realizovalo v rámci projektu Výzkum názorů a postojů občanů České republiky k otázkám zdravotnictví a k problematice zdraví v průběhu září a října 2016. Konečný vzorek tvořilo 1841 osob (943 žen a 898 mužů) vybraných náhodným kvótním výběrem.
Český LGB + komunitní[1] výběrový soubor
Údaje od českých LGB+ osob byly získány v rámci online komunitního šetření Život a zdraví LGBT+ lidí v Česku, které probíhalo od prosince 2019 do února 2020. K propagaci mimo internet jsme také distribuovali tištěné plakáty, malé inzeráty a vizitky ve velkých českých městech. Členové našeho výzkumného týmu distribuovali materiály na různých místech a v různých komunitních zařízeních (včetně barů, kaváren, univerzitních komunitních skupin, komunitních nevládních organizací a různých akcí). Celkový vzorek zahrnoval 1 788 účastníků (viz tabulka 1).
Tabulka 1. Četnosti sexuální orientace a genderové identity v komunitním LGB+ výběrovém souboru | |||
---|---|---|---|
Gayové nebo lesby | Bisexuální osoby | Ostatní (např. pansexuální, asexuální) | |
Muži | 642 | 94 | 12 |
Ženy | 427 | 356 | 117 |
Ostatní (např. nebinární, genderfluidní) | 48 | 29 | 53 |
Poznámka: Kategorie „muži“ i „ženy“ zahrnovaly jako cis tak trans osoby. |
Jelikož populační studie nezahrnovala žádnou otázku týkající se sexuální orientace nebo identity, tak bereme na vědomí, že je nestratifikovatelný podle sexuální orientace. Na základě dostupných českých studií, které se zabývaly zastoupením sexuálních menšin v Česku, odhadujeme, že český obecný populační vzorek by mohlo tvořit přibližně 2-3 % sebeidentifikovaných gayů a leseb a až 10 % bisexuálních jedinců (Pitoňák, 2021). Tyto odhady však uvádíme pouze proto, že si uvědomujeme, že tento výběr nemůžeme považovat za reprezentativní pro „heterosexuální populaci“. Proto bude jakékoli srovnání obou výběrových souborů tímto limitováno a uznáváme, že vzorek obecné populace nemůžeme považovat za výběrový soubor sestávající z heterosexuálních lidí. Tento problém je však součástí širšího systematického opomíjení ukazatelů sexuality v příslušných populačních šetřeních a tímto nedostatkem se hodláme v této studii zabývat a poukázat na něj.
Psychický distres jsme u obou výběrových souborů hodnotili pomocí identické české adaptace Krátkého symptomatického inventáře 18 (Brief Symptom Inventory 18, BSI-18), který původně vytvořili Derogatis a Melisaratos (1983). Česká adaptace byla vyvinuta a hodnocena Tišanskou et al. (2020). Hodnoty měřené tímto nástrojem se pohybují na rozmezí 18 a 90 bodů.
Výsledky
Při zohlednění hlediska genderové příslušnosti měli jak gayové a lesby, tak i bisexuální účastníci vyšší skóre BSI-18 než obecná populace (všechny rozdíly byly statisticky významné). Tento rozdíl byl větší u bisexuálních účastníků než v případě gayů a leseb. Dále platilo, že při zohlednění vlivu sexuální orientace měly ženy signifikantně vyšší skóre BSI-18 než muži. Tyto rozdíly přetrvávaly i po zohlednění vlivu demografických proměnných (věk, měsíční příjem, vzdělání, víra).
Rozdíly mezi skupinami jsou zobrazené v grafu 1. Na ose y je skóre psychologického distresu (BSI). Chybové úsečky zobrazují 95% intervaly spolehlivosti.
Diskuse
Uvedené výsledky potvrzují, že ve srovnání s obecnou populací udávají všechny zkoumané podskupiny neheterosexuálních lidí významně vyšší psychickou zátěž. Tento efekt zůstal významný i po zohlednění vlivu genderu a dalších demografických proměnných (tj. čistého příjmu, religiozity, vzdělání, věku). Podle očekávání jsme na základě zjištění ze studií provedených v zahraničí (Ross et al., 2018) také potvrdili, že bisexuální zúčastnění uváděli ještě vyšší úroveň stresu než gayové nebo lesby.
Kromě rozdílů mezi skupinami podle sexuální orientace jsme zjistili také rozdíly mezi skupinami podle genderové identity. Pokud jsme zohlednili vliv sexuální orientace, pak to byly ženy, které vykazovaly vyšší úroveň psychického distresu ve srovnání s muži. Tento rozdíl byl opět významný i po zohlednění vlivu demografických proměnných (čistý příjem, religiozita, vzdělání, věk).
V obecnější rovině je zjištěná vyšší míra psychického distresu u žen, nehledě na jejich sexuální orientaci, nepřekvapivým zjištěním vzhledem k tomu, že mezinárodní výzkumy konzistentně dokládají vyšší výskyt úzkostných poruch a poruch nálady u žen ve srovnání s muži (Baumeister & Harter, 2007; Eaton et al., 2012; Van de Velde et al., 2010). Příčiny těchto genderových rozdílů ale dosud nebyly uspokojivě vysvětleny. Mezi navrhovaná vysvětlení patří (a) genderová zaujatost odpovědi, což znamená, že genderové rozdíly v míře výskytu deprese mohou odrážet tendenci mužů podhodnocovat své depresivní příznaky (Sigmon et al., 2005), ale také (b) genderové rozdíly v chování při vyhledávání pomoci související s maskulinitou a omezenějším projevováním emocí u mužů (Gough & Novikova, 2020), jakož i různé (c) biologické, sociální a demografické vlivy (přehled viz Hopcroft & Bradley, 2007; Klose & Jacobi, 2004).
Pokud jde o rozdíly v psychickém distresu mezi heterosexuálními (které jsme nemohli měřit kvůli chybějícímu zařazení položek měřících sexuální orientaci v rámci populačního šetření) a neheterosexuálními lidmi, tak ty výzkumy obecně připisují komplexnímu působení heteronormativní stigmatizace a různým souvisejícím menšinovým stresovým procesům (Pitoňák, 2022), včetně úzkostného očekávání odmítnutí (Feinstein, 2020), internalizace stigmatizace (Berg et al., 2015) a složitého každodenního vyjednávání odhalování sexuální a/nebo genderové identity (Pachankis et al., 2020). Přestože se v poslední době stále více vychází vstříc volání po diferencovanější kategorizaci sexuálních menšin, stále chybí důkladnější porozumění příčinám větších rozdílů, které se vyskytují u bisexuálních lidí. Výsledky naší studie jasně ukazují, že rozdíly v psychickém distresu byly mezi bisexuálními osobami a muži i ženami v české obecné populaci hlubší než rozdíly mezi gayi a lesbami na straně jedné a muži a ženami v české obecné populaci na straně druhé.
Podle nedávné metaanalýzy (Ross et al., 2018), která analyzovala více než 50 relevantních studií, empirické i teoretické poznatky potvrzují tři potenciálně vzájemně propojené příčiny zdravotních rozdílů mezi gayi a lesbami a bisexuálními osobami, včetně (a) zvýšené úrovně diskriminace spojené se stigmatizací (Todd et al., 2016), (b) výraznější neviditelnosti/neviditelnosti bisexuality (Feinstein & Dyar, 2017) a (c) nedostatku bisexuálně-afirmativní podpory (Welzer-Lang, 2008). Stigma a diskriminaci vůči bisexuálním lidem Israel a Mohr (2004) připisují především negativním postojům k bisexualitě, které dávají do souvislosti se čtyřmi konkrétními faktory: (a) heterosexismem (tj, negativními postoji vůči stejnopohlavním vztahům/přitažlivosti obecně); (b) zpochybňováním autenticity bisexuální identity; (c) perspektivami, které sexualitu bisexuálních lidí vykreslují jako deviantní nebo hypersexuální; (d) a s postoji spjatými s vnímanou nižší loajalitou bisexuálních lidí (zejména žen) jakožto partnerů.
Ačkoli zkoumání vlivu demografických faktorů nebylo naším hlavním zájmem, zjistili jsme též, že poněkud paradoxně ve vzorku obecné populace měly osoby, které uváděly, že jsou věřící, vyšší psychický distres ve srovnání s osobami bez náboženského vyznání. V zahraniční literatuře se obvykle objevují opačné výsledky, které naznačují, že věřící lidé mohou těžit z podpůrných skupin a sítí, které jsou dostupné náboženským komunitám, a tím dochází k nižšímu psychickému distresu (George et al., 2002). V obou našich výběrových souborech však věřící osoby uváděly o něco vyšší psychický distres ve srovnání s účastníky bez náboženského vyznání. Ve výzkumech provedených na výběrových souborech neheterosexuálních lidí bylo totiž zjištěno, že religiozita může být spojena s nepříznivými zdravotními výsledky v důsledku intersekcionálních forem stigmatizace a nedostatečného přijetí ze strany církve (Boppana & Gross, 2019; Moleiro et al., 2013). Budoucí výzkumy mohou do těchto zjištění vnést více světla, protože ačkoli Česko představuje převážně sekulární zemi, výzkum identifikoval, že konkrétně aktivity některých náboženských skupin a organizací v regionu střední a východní Evropy (např. v Polsku, Maďarsku, na Slovensku a jinde) a jejich vliv na širší společenské a politické klima (např. strukturální stigmatizace) mohou mít obzvláště neblahý vliv na psychický distres a pohodu LGBTQ+ lidí v regionu (Pachankis & Bränström, 2018; Paternotte & Kuhar, 2018).
Závěr
Tato studie je prvním českým výzkumem, který reaguje na výzvy k lepšímu porozumění psychického distresu, well-beingu a duševního zdraví u neheterosexuálních lidí. V souladu s naším očekáváním podtrhují zjištěné rozdíly mezi jednotlivými skupinami v naší studii důležitost větší vědecké pozornosti věnované dalšímu zkoumání psychického distresu u neheterosexuálních osob a konkrétněji bisexuálních osob. Nedostupnost dat o stavu těchto subpopulací představuje i nadále vážnou překážku bránící hlubším analýzám a proto považujeme za nanejvýš důležité zahrnout do všech relevantních studií v oblasti veřejného zdraví citlivé otázky zaměřené na sexualitu a gender (Bränström et al., 2019). Psychický distres a životní spokojenost spojenou s negativními procesy a specifickými strukturálními nerovnostmi, které ovlivňují sexuální a genderové menšiny, je proto nutné sledovat. Prvním krokem ke změně současné situace, který je třeba učinit, je zahrnout příslušné položky týkající se sexuality a genderu do různých populačních studií. V současnosti již existuje řada zdrojů, které mohou zařazení citlivých položek týkajících se sexuální a genderové identity usnadnit. V Česku je například nově k dispozici materiál, který jsme vyvinuli v loňském roce (Pitoňák & Macháčková, 2022).
Limity
Jedním z limitů studie je, že data byla sbírána v různých obdobích (výběrový soubor obecné populace v roce 2016 a výběrový soubor sexuálních menšin v roce 2019 a na začátku roku 2020). Všechna data však byla sbírána ještě před začátkem pandemie COVID 19 v České republice. Sociální a ekonomické podmínky se v této době příliš neměnily: HDP v obou obdobích rostl a ve státě vládla stejná politická reprezentace. Nepředpokládáme proto, že by se celková úroveň stresu u českých občanů mezi lety 2016 a 2019 nějak systematicky měnila. Obdobně platí, že data byla sbírána různými metodami: pro vzorek obecné populace byly použity papírové dotazníky vyplňované tužkou a pro vzorek týkající se sexuálních menšin byly použity online dotazníky. Účastníci, kteří byli dotazováni osobně (přestože dotazník vyplňovali sami), mohli být silněji ovlivněni sociální žádoucností ve srovnání s účastníky, kteří vyplňovali online dotazníky – v druhém případě byla data sbírána anonymnějším způsobem. V budoucnu by proto bylo vhodné ověřit naše výsledky pomocí údajů shromážděných ve stejnou dobu a za použití stejných metod sběru dat u všech skupin účastníků.
Kromě toho jsme si vědomi různých výběrových zkreslení, která ovlivňují průběh komunitního výběrového šetření mezi LGB+ lidmi. Přestože tato zkreslení byla v několika současných studiích označena za významná omezení, autoři zároveň uznávají, že navzdory nevýhodám mohou stále poskytovat neocenitelné údaje, zejména v kontextech, kde měření sexuální orientace a přijímání různých genderových identit není stále běžné. Výzkumy navíc potvrdily, že údaje získané z komunitních výběrů mohou navzdory známým zkreslením poskytovat spolehlivé informace, které jsou s těmi z populačních studií v některých aspektech srovnatelné (Kuyper et al., 2016).
[1] Použitím slova „komunitní“ jsme neměli v úmyslu, jakkoliv naznačovat, že by LGB+ lidé tvořili nějakou homogenní skupinu společnosti, ale poukazovali jsme jím na výběrovou metodu, kdy k vybírání respondentů docházelo skrze nejrůznější sociální média a organizace zaměřující se předně na tuto cílovou skupinu.
Reference
Baumeister, H., & Harter, M. (2007). Prevalence of mental disorders based on general population surveys. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol, 42(7), 537-546. https://doi.org/10.1007/s00127-007-0204-1
Berg, R. C., Weatherburn, P., Ross, M. W., & Schmidt, A. J. (2015). The Relationship of Internalized Homonegativity to Sexual Health and Well-Being Among Men in 38 European Countries Who Have Sex With Men. Journal of Gay & Lesbian Mental Health, 19, 285. https://doi.org/10.1080/19359705.2015.1024375
Boppana, S., & Gross, A. M. (2019). The impact of religiosity on the psychological well-being of LGBT Christians. Journal of Gay & Lesbian Mental Health, 23, 412-426. https://doi.org/10.1080/19359705.2019.1645072
Branstrom, R. (2017). Minority stress factors as mediators of sexual orientation disparities in mental health treatment: a longitudinal population-based study. J Epidemiol Community Health, 71(5), 446-452. https://doi.org/10.1136/jech-2016-207943
Bränström, R., van der Star, A., & Pachankis, J. (2019). European-wide monitoring of sexual and gender minority health: a necessary and feasible task for advancing health equity. European Journal of Public Health, 29, 199-200. https://doi.org/10.1093/eurpub/ckz007
Derogatis, L. R., & Melisaratos, N. (1983). The Brief Symptom Inventory: an introductory report. In Psychological medicine (Vol. 13, pp. 595-605).
Eaton, N. R., Keyes, K. M., Krueger, R. F., Balsis, S., Skodol, A. E., Markon, K. E., Grant, B. F., & Hasin, D. S. (2012). An invariant dimensional liability model of gender differences in mental disorder prevalence: evidence from a national sample. J Abnorm Psychol, 121(1), 282-288. https://doi.org/10.1037/a0024780
Feinstein, B. A. (2020). The Rejection Sensitivity Model as a Framework for Understanding Sexual Minority Mental Health. Archives of Sexual Behavior, 49, 2247-2258. https://doi.org/10.1007/s10508-019-1428-3
Feinstein, B. A., & Dyar, C. (2017). Bisexuality, Minority Stress, and Health. In Current Sexual Health Reports (Vol. 9, pp. 42-49): Current Sexual Health Reports.
George, L. K., Ellison, C. G., & Larson, D. B. (2002). Explaining the Relationships Between Religious Involvement and Health. Psychological Inquiry, 13, 190-200. https://doi.org/10.1207/S15327965PLI1303_04
Gough, B., & Novikova, I. (2020). Mental health, men and culture: how do sociocultural constructions of masculinities relate to men’s mental health help-seeking behaviour in the WHO European Region? WHO.
Hatzenbuehler, M. L. (2014). Structural Stigma and the Health of Lesbian, Gay, and Bisexual Populations. Current Directions in Psychological Science, 23(2), 127-132. https://doi.org/10.1177/0963721414523775
Hatzenbuehler, M. L., Phelan, J. C., & Link, B. G. (2013). Stigma as a fundamental cause of population health inequalities. Am J Public Health, 103(5), 813-821. https://doi.org/10.2105/AJPH.2012.301069
Hopcroft, R. L., & Bradley, D. B. (2007). The sex difference in depression across 29 countries. Social Forces, 85(4), 1483-1507.
Israel, T., & Mohr, J. J. (2004). Attitudes Toward Bisexual Women and Men. Journal of Bisexuality, 4(1-2), 117-134. https://doi.org/10.1300/J159v04n01_09
Klose, M., & Jacobi, F. (2004). Can gender differences in the prevalence of mental disorders be explained by sociodemographic factors? Arch Womens Ment Health, 7(2), 133-148. https://doi.org/10.1007/s00737-004-0047-7
Kuyper, L., Fernee, H., & Keuzenkamp, S. (2016). A Comparative Analysis of a Community and General Sample of Lesbian, Gay, and Bisexual Individuals. Archives of Sexual Behavior, 45, 683-693. https://doi.org/10.1007/s10508-014-0457-1
Lancet, T. (2016). Meeting the unique health-care needs of LGBTQ people. In The Lancet (Vol. 387, pp. 95): Elsevier Ltd.
Meyer, I. H. (2003). Prejudice, social stress, and mental health in lesbian, gay, and bisexual populations: conceptual issues and research evidence. Psychol Bull, 129(5), 674-697. https://doi.org/10.1037/0033-2909.129.5.674
Meyer, I. H. (2015). Resilience in the study of minority stress and health of sexual and gender minorities. Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity, 2(3), 209-213. https://doi.org/10.1037/sgd0000132
Moleiro, C., Pinto, N., & Freire, J. (2013). Effects of Age on Spiritual Well-being and Homonegativity: Religious Identity and Practices Among LGB Persons in Portugal. Journal of Religion, Spirituality & Aging, 25, 93-111. https://doi.org/10.1080/15528030.2012.741561
Pachankis, J. E., & Bränström, R. (2018). Hidden from happiness: Structural stigma, sexual orientation concealment, and life satisfaction across 28 countries. In Journal of Consulting and Clinical Psychology (Vol. 86, pp. 403-415).
Pachankis, J. E., Hatzenbuehler, M. L., Mirandola, M., Weatherburn, P., Berg, R. C., Marcus, U., & Schmidt, A. J. (2017). The Geography of Sexual Orientation: Structural Stigma and Sexual Attraction, Behavior, and Identity Among Men Who Have Sex with Men Across 38 European Countries. Arch Sex Behav, 46(5), 1491-1502. https://doi.org/10.1007/s10508-016-0819-y
Pachankis, J. E., Mahon, C. P., Jackson, S. D., Fetzner, B. K., & Branstrom, R. (2020). Sexual orientation concealment and mental health: A conceptual and meta-analytic review. Psychol Bull, 146(10), 831-871. https://doi.org/10.1037/bul0000271
Paternotte, D., & Kuhar, R. (2018). Disentangling and Locating the “Global Right”: Anti-Gender Campaigns in Europe. Politics and Governance, 6(3), 6-19. https://doi.org/10.17645/pag.v6i3.1557
Pitoňák, M. (2017). Mental health in non-heterosexuals: Minority stress theory and related explanation frameworks review. Mental Health & Prevention, 5, 63-73. https://doi.org/10.1016/j.mhp.2016.10.002
Pitoňák, M. (2021). Sexuální orientace jako přehlížená proměnná: terminologická, metodologická a kontextuální úskalí v otázce měření sexuality v rámci „reprezentativních“ šetření. Platí stále 4 %? Československá psychologie, 65(5), 440-458. https://doi.org/10.51561/cspsych.65.5.440
Pitoňák, M. (2022). Menšinový stres v perspektivě zdravotních nerovností mezi heterosexuálními a neheterosexuálními lidmi. Psychiatrie pro praxi, 23(2), 100-104.
Pitoňák, M. & Macháčková, M. (2022). Standardy a doporučení pro zjišťování společenského postavení, diskriminace a násilí vůči neheterosexuálním a genderově rozmanitým osobám. Národní ústav duševního zdraví. ISBN: 978-80-87142-47-9.
Riggs, D. W., & Treharne, G. J. (2017). Decompensation: A Novel Approach to Accounting for Stress Arising From the Effects of Ideology and Social Norms. J Homosex, 64(5), 592-605. https://doi.org/10.1080/00918369.2016.1194116
Ross, L. E., Salway, T., Tarasoff, L. A., MacKay, J. M., Hawkins, B. W., & Fehr, C. P. (2018). Prevalence of Depression and Anxiety Among Bisexual People Compared to Gay, Lesbian, and Heterosexual Individuals:A Systematic Review and Meta-Analysis. J Sex Res, 55(4-5), 435-456. https://doi.org/10.1080/00224499.2017.1387755
Sigmon, S. T., Pells, J. J., Boulard, N. E., Whitcomb-Smith, S., Edenfield, T. M., Hermann, B. A., LaMattina, S. M., Schartel, J. G., & Kubik, E. (2005). Gender Differences in Self-Reports of Depression: The Response Bias Hypothesis Revisited. Sex Roles, 53(5-6), 401-411. https://doi.org/10.1007/s11199-005-6762-3
Tišanská, L., Kožený, J., & Csémy, L. (2020). Parametry krátkého symptomatického inventáře BSI -18 u českého reprezentativního souboru. In Československá psychologie (Vol. 64, pp. 34-49).
Todd, M. E., Oravecz, L., & Vejar, C. (2016). Biphobia in the Family Context: Experiences and Perceptions of Bisexual Individuals. Journal of Bisexuality, 16(2), 144-162. https://doi.org/10.1080/15299716.2016.1165781
Van de Velde, S., Bracke, P., & Levecque, K. (2010). Gender differences in depression in 23 European countries. Cross-national variation in the gender gap in depression. Soc Sci Med, 71(2), 305-313. https://doi.org/10.1016/j.socscimed.2010.03.035
Welzer-Lang, D. (2008). Speaking Out Loud About Bisexuality: Biphobia in the Gay and Lesbian Community. Journal of Bisexuality, 8(1-2), 81-95. https://doi.org/10.1080/15299710802142259
Williamson, I. R. (2000). Internalized homophobia and health issues affecting lesbians and gay men. Health Educ Res, 15(1), 97-107. https://doi.org/10.1093/her/15.1.97
Zeeman, L., Sherriff, N., Browne, K., McGlynn, N., Mirandola, M., Gios, L., Davis, R., Sanchez-Lambert, J., Aujean, S., Pinto, N., Farinella, F., Donisi, V., Niedzwiedzka-Stadnik, M., Rosinska, M., Pierson, A., Amaddeo, F., & Health, L. N. (2019). A review of lesbian, gay, bisexual, trans and intersex (LGBTI) health and healthcare inequalities. Eur J Public Health, 29(5), 974-980. https://doi.org/10.1093/eurpub/cky226