Hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022

Následující text obsahuje klíčové hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 a je strukturován stejně jako naše výzkumná zpráva – obsahuje ale jen nejklíčovější informace a odkazy na grafy či ilustrace, které jsou součástí výzkumné zprávy či dalších doprovodných výstupů. 

Obtěžování, vyhrožování a násilí

Obtěžováním dle antidiskriminačního zákona rozumíme zejména nežádoucí chování související s důvody (tj. z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru a v některých případech i z důvodu státní příslušnosti), jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností  vyplývajících z právních vztahů. Má-li toto chování sexuální povahu, hovoříme o sexuálním obtěžování.

Zkušenost s obtěžováním 

• Nejvíce takových zkušeností měli*y NBi+ lidé (65 % z nich), trans muži a PQA lidé (obě skupiny shodně v 61 %).
• Pokud bychom se ve stejném grafu podívali jen na výsledky za období posledního roku, pak zkušenosti s obtěžováním, urážkami či rozrušením mělo celkem 38 %
• respondentů a respondentek. Zde oproti studii FRA (2019) vidíme zlepšení, tehdy mělo v posledním roce zkušenost s obtěžováním, urážkami či rozrušením 47 % dotázaných v Česku.
  • Nejčastěji to byli*y NBi+ lidé (52 %), trans muži (49 %), trans ženy (47 %) a PQA lidé (47 %). Nejméně často muži (29 %) a gayové (30 %), přičemž jak víme, tak překryv těchto dvou skupin je největší a jedná se tak nejčastěji o stejné osoby.
  • Z hlediska věku pak měla nejvíce zkušeností s obtěžováním skupina ve věku 16-18 let (59 %).

Mezi nejčastější formy obtěžování patřily urážlivá a výhružná gesta či zírání, ty zažilo 56 % ze všech dotazovaných (nejčastěji NBi+ lidé v 68 % a trans muži 63 %).

Vyhrožováno násilím bylo nejčastěji trans ženám, tuto zkušenost v našem výzkumu reportovalo 52 % z nich.

Podrobnosti o incidentech obtěžování – nejzávažnější případy

Respondenti a respondentky s námi opět měli možnost sdílet popis nejzávažnějších případů obtěžování, se kterými se setkali v posledních pěti letech. Celkem této možnosti využilo 983 osob, tedy 56 % ze všech, kteří měli takovou zkušenost.

Nejčastěji se respondenti a respondentky setkávali s verbálními útoky, urážkami, posměšky, urážlivými pohledy či s vyhrožováním ze strany neznámé či neurčené osoby (449 výpovědí):

NBi+, pansexuální, 30, Hlavní město Praha

„Vraceli jsme se se známými z festivalu Prague Pride. Čekali jsme na příjezd metra, když kolem nás prošel asi padesátiletý muž. Spatřil nás a řekl: „Hele tady jsou další! Co čumíš? Měli by vás zavřít do koncentráků a poslat do plynu. Buzeranty a vás všechny!“ Pak zmizel do metra.“

NBi+, v procesu hledání sexuální sebeidentifikace, 30, kraj Vysočina

Druhým nejčastějším typem výpovědí (187 případů) byly případy poukazující na sexuální obtěžování, cat calling, objektivizaci ze strany neznámé či neurčené osoby:

„V zimě jsem jela metrem do školy a naproti mně si sedl cizí muž. Chvíli se zdálo, že si jen čte noviny. Postupně mi ale zajížděl rukou mezi nohy, zatímco druhou ruku měl položenou ve svém rozkroku. Byla jsem vyděšená. On však nepřestal a rukou zajížděl dál. Zvedla jsem se se slzami v očích, on taky, a než jsme vystoupili, ještě mi zmáčkl zadek. To už jsem se rozbrečela. Naštěstí pak zmizel.“

žena, queer, 23, Středočeský kraj

Mezi nejčastější případy (129 případů) patřily bohužel i zvláště zraňující příklady slovních útoků, urážek, posměšků, nevyžádaných (typicky urážlivých) pohledů, ale i vyhrožování ze strany osob, které respondenti a respondentky znali.

„Když jsem se vyoutovala před prarodiči, babička mi řekla, že by byla raději, kdybych měla rakovinu.“

žena, v procesu hledání sexuální sebeidentifikace, 20, Plzeňský kraj

„Moje matka mi řekla, že by bylo pro všechny snazší, kdybych umřel.“

trans muž, gay, 29, Jihočeský kraj

„Můj otec si pravidelně dělá legraci z toho, že jsem jiná než jiní kluci, mluvím jinak a chovám se více žensky. Paroduje to, zesměšňuje, urážlivě mi říká „princezno”. Často má nepříjemné poznámky a narážky. Neví, že jsem bisexuální trans žena. Kdybych se mu vyoutovala, zavrhl by mě.“

trans žena, bisexuální, 17, Plzeňský kraj

Ve vztahu k nejzávažnějšímu případu obtěžování byli respondenti a respondentky z většiny přesvědčeni, že vůči nim byl namířen kvůli jejich LGBTQ+ identitě.

Z hlediska sexuální orientace souvislost vnímalo nejvíce gayů (84 %) a leseb (77 %) – pokud chceme srovnat se studií z roku 2018, musíme se podívat na průměr všech podskupin, zde souvislost vnímalo 63 % dotázaných, což je o 7 % více než v roce 2018.

Naopak jako namířený proti jejich genderové identitě tento nejzávažnější případ obtěžování vyhodnotilo 85 % trans žen a 75 % trans mužů.

Nahlašování posledního případu obtěžování

Z našich výsledků vyplývá, že nahlašování obtěžování je v porovnání s již tak nízkou mírou nahlašování případů, vnímaných obecně jako „diskriminace”, ještě nižší. Poslední incident obtěžování byl nahlášen jen v 6 % případů, které LGBTQ+ lidé zažili, tato nízká míra nahlašování je v souladu s výsledky studie FRA 2019 pro Českou republiku, kde poslední incident obtěžování nahlásila pouhá 4 % respondentek a respondentů.

• Nejčastěji bylo obtěžování nahlášeno trans ženami v 17 % případů.
  • Tento poslední incident respondenti a respondentky nejčastěji hlásili na policii – obrátilo se na ni 24 % dotazovaných.

• Dalších 19 % ze všech případů nahlášení bylo nahlášeno v místě, kde k němu došlo – v těchto případech šlo nejčastěji o online obtěžování a hlášeno to bylo na sociálních sítích či administrátorům webu.

Dalších 18 % uvedlo, že incident vůbec nehlásili, takže pokud bychom je odečetli z celkového počtu nahlášení, vyšlo by nám již pouze 5 % nahlášení.

Důvod nenahlášení

Ve svých výpovědích uváděli respondenti a respondentky některé konkrétně formulované důvody, proč nevyhledali pomoc a svůj případ nenahlásili na příslušná místa. Nejfrekventovanějších důvodem byl ten, že se v konkrétním případě jednalo o nedostatečně závažný či významný incident (tento důvod nejčastěji uváděli i respondenti ve výzkumu VOP (2018), či fakt, že jsou respondenti a respondentky na obdobné jednání již zvyklí (398 případů).

„Nevidím smysl v tom to nahlašovat. Muselo by se jednat o opakované útoky od stejné osoby. Nahodilé případy nechci řešit.“ (NBi+, pansexuální, 28, Moravskoslezský)

NBi+, pansexuální, 28, Moravskoslezský

„Nebyla to nikterak závažná situace. Bylo mi to nepříjemné, ale vím, že se lidem dějí horší věci.“

žena, bisexuální, 20, Hlavní město Praha

„Znám spoustu lidí, kteří jejich problém nahlásili, ale nikdy se to nevyřešilo k jejich spokojenosti. Takže si myslím, že by se nic nevyřešilo ani v mém případě.“

žena, pansexuální, 16, Hlavní město Praha

Dále respondenti a respondentky uváděli, že incident podle jejich názoru nemělo cenu řešit proto, že by se předmětným incidentem nikdo nezabýval, případně že by nedosáhl úspěšného vyřešení (274 případů).

„Znám spoustu lidí, kteří jejich problém nahlásili, ale nikdy se to nevyřešilo k jejich spokojenosti. Takže si myslím, že by se nic nevyřešilo ani v mém případě.“

žena, pansexuální, 16, Hlavní město Praha

Pachatelé/pachatelky:

Pachatelem nebo pachatelkou posledního případu obtěžování byla nejčastěji (v 55 %) případů neznámá osoba, kterou respondenti a respondentky neznali ze svých sociálních okruhů nebo ji nemohli spojit s konkrétní institucí.

Druhou nejčastější skupinou pachatelů či pachatelek byla ve 23 % případů uvedena skupina teenagerů/teenagerek (FRA: 22 %, VOP: 40 %),

19 % uvedlo, že je naposledy obtěžoval někdo z jejich školy či univerzity.

Čtvrtou nejčastější skupinou pachatelů byli rodinní příslušníci respondentů (14 %), to je o 8 % více než uvedli čeští respondenti v roce 2019. U trans mužů a NBi+ lidí v grafu 6.5 ale vidíme, že pachatelé či pachatelky z rodiny byly ještě častější – udalo tak 23 % trans mužů a 18 % nebinárních lidí.

Místo posledního incidentu

Pokud jde o místo, kde k poslednímu incidentu obtěžování došlo, pak z grafu 6.6 vidíme, že se jednalo nejčastěji (dle 42 % dotázaných) o nějaké veřejné prostranství typu ulice, náměstí, parkoviště atp. Nejčastěji se na takovém místě s obtěžováním setkaly ženy (44 %) a NBi+ osoby (43 %).

• Nejčastěji se na takovém místě setkali s obtěžováním ženy (44 %) a NBi+ lidé (43 %).

Pokud se podíváme na specifika jednotlivých podskupin, pak vidíme, že nejvyšší poměr – 15 % trans – žen čelil obtěžování ve veřejné dopravě, a oproti ostatním skupinám téměř dvojnásobný podíl, přičemž 20 % trans mužů – tedy násobně větší podíl v porovnání s ostatními skupinami se s obtěžováním setkal ve škole či na univerzitě.

Světová zdravotnická organizace (Krug et al., 2002,s. 5) definuje násilí jako úmyslné použití fyzické síly nebo moci, ať už v podobě hrozby nebo reálně, proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či komunitě, které má za následek nebo s vysokou pravděpodobností bude mít za následek zranění, smrt, psychickou újmu, špatný vývoj nebo deprivaci.

• Z našich výsledků vyplývá, že za posledních 5 let má zkušenost s fyzickým či sexuálním napadením a vyhrožováním násilím 18 % všech dotazovaných. To je o 3 % více než uvedla studie VOP (2018).
• Disproporčně nejvíce byly těmito činy ohroženy trans ženy. Zkušenost s fyzickým či sexuálním napadením a vyhrožováním násilím má až 60 % trans žen – hodnota trojnásobně převyšující průměr.

• Z hlediska věkového rozložení opět potvrzujeme velmi negativní zjištění, a to, že zkušenosti s diskriminací, násilím a obtěžováním mají nejvíce nejmladší věkové skupiny.

Prevalence obtěžování, vyhrožování a násilí v krajích

Pokud bychom se na výsledky v oblasti zkušeností s fyzickým či sexuálním násilím a také obtěžováním, kterému jsme se věnovali v předchozí kapitole, podívali z hlediska regionálního, pak uvidíme, že v posledních 5 letech se nejčastěji LGBTQ+ lidé setkávali s násilím v Olomouckém kraji (58 %), na Vysočině (57 %) a v Karlovarském kraji (54 %).

Zkušenosti s obtěžováním v posledním roce měli nejčastěji LGBTQ+ lidé na Vysočině (49 %) a v Karlovarském kraji (46 %). Zkušenost s fyzickým či sexuálním násilím a výhružkami za posledních 5 let uvedlo 26 % osob v Královéhradeckém, 23 % na Vysočině a 22 % v  Pardubickém kraji.

Podrobnosti o fyzickém či sexuálním násilí a vyhrožování násilím – nejzávažnější incidenty

Ze všech LGBTQ+ lidí, kteří se za posledních 5 let setkali s násilím, bylo nejčastěji uvedeno vyhrožování fyzickým násilím jako nejzávažnější zkušenost – setkalo se s ním 49 % z nich. Oproti studii FRA 2012 (studie FRA 2019 ji nezařadila) jde o nezanedbatelný nárůst – zkušenost s vyhrožováním průměrně udávalo 36 % dotázaných.

• Vyhrožováno bylo nejčastěji mužům (68 %), dále pak NBi+ lidem (54 %) a trans mužům (53 %).
• Fyzicky napadeni byli nejčastěji taktéž muži (36 % z nich – zde jde o mírný pokles oproti studii FRA (2012), kde stejně odpovědělo 44 %) a fyzicky napadáni byli také trans muži (38 %).
• Vztáhneme-li odpovědi vypovídající o zkušenosti s vyhrožováním fyzickým násilím na celou skupinu respondentstva (3429 osob), dostaneme celých 9 % (296 osob, což je identický výsledek jako v roce 2018 (VOP – taktéž 9 %).

Na tomto místě je vhodné vnímat možnou souvislost mezi pravděpodobností, se kterou gayové a muži se svou sexuální orientaci v hromadné dopravě a na dalších veřejných místech skrývali.

V ohledu sexuálního napadení pak vidíme, že častěji než jím bylo vyhrožováno k němu či přímo došlo a dotýkalo se nejvíce žen (46 %) a NBi+ osob (42 %) viz grafy 7.3. V tomto ohledu to opět bohužel není překvapení, neboť o problému sexuálního napadání žen se diskuze ve veřejném prostoru teprve začíná vést a stává se více reflektovaným společenským tématem

Z hlediska dělení dle věkových skupin (graf 7.4) vidíme v případě vyhrožování fyzickým násilím či napadením opačný trend, než u dosavadních výsledků, a zde se s věkem postupně zvyšuje – 54 % jej uvádělo ve věkové skupině 12-14 let, ale již 70 % ve věkové skupině nad 46 let.

Nejzávažnější případy fyzického či sexuálního násilí a vyhrožování

Nejčastěji výpovědi respondentů a respondentek poukazovaly na sexuální obtěžování a násilí ze strany neznámé či blíže neurčené osoby. To zahrnovalo především sexualizované komentáře a projevy (vč. projevů sexuální objektivizace), nátlak, nevyžádané doteky a osahávání, polibky, svlékání oblečení, dále sexuálně motivované fyzické útoky, případně znásilnění (51 popsaných případů).

„Na koncertě za mnou zezadu přišel muž a začal mě svlékat, sahat mi na prsa a dával mi ruku do kalhot. Zamrzla jsem. Kdyby si toho nevšiml kamarád a neodtáhl mě pryč, nevím, jestli bych vůbec byla schopna se bránit.“

NBi+, pansexuální, 20, Hlavní město Praha

Druhý nejčastější typ popsaných případů bylo sexuální obtěžování a násilí o různé intenzitě ze strany známé osoby (vzdálenější známý, člena rodiny, přítele či kamaráda, spolužáka, kolegy v práci v práci či jiný důvěrně známý člověk) vnímali respondenti a (především) respondentky jako nejzásadnější zkušenost s násilím celkem ve 44 případech, tedy zhruba v 17 % popsaných případů.

„Když jsme byly s kamarádkou opilé, pokaždé zneužívala toho, že jsem bisexuálka. Jednou se to zvrtlo a sexuálně mě zneužila. Jasně jsem jí říkala, že nechci abychom spolu něco měly, ale ona to stejně udělala. I když jsem křičela.“

žena, bisexuální, 19, Olomoucký kraj

V nezanedbatelné míře měli respondenti a respondentky také závažné zkušenosti s fyzickými útoky a fyzickým násilím o různé intenzitě, přičemž se ve vyšší míře jednalo o případy, k nimž došlo ve spojení s neznámými či blíže neurčenými osobami (tj. z kontextu není patrné kdo se se násilí dopustil). Násilí ve formě fyzických útoků ze strany neznámých osob v posledních pěti letech vnímali respondenti a respondentky jako nejzávažnější celkem ve 38 případech, tedy zhruba ve 14 % popsaných případů.

„Když jsem šel jednou v noci z práce, měl jsem na batohu připnutý odznáček iniciativy HateFree Culture a duhovou vlajku. Vedle mě šel muž, který se mě zeptal, jestli to je  skutečně odznáček HateFree iniciativy. Když jsem řekl, že ano, dal mi ránu pěstí a odešel.“

muž, pansexuální, 25, Moravskoslezský kraj

Podobně jako u nejzávažnějšího případu obtěžování byli i v případě fyzického nebo sexuálního napadení, respondenti a respondentky z většiny přesvědčeni, že vůči nim byl namířen zejména kvůli jejich LGBTQ+ identitě (graf 7.5).

• U sexuální orientace souvislost s posledním případem fyzického nebo sexuálního napadení vnímalo nejvíce gayů (75 %) a leseb (59 %).
• Naopak jako útok namířený proti jejich genderové identitě vnímaly nejčastěji trans ženy – 74 %, dále pak v 66 % případů trans muži.

Pachatel/pachatelka

Opět jako v případě obtěžování, ani pachatel či pachatelka posledního případu fyzického či sexuálního napadení nebyl/a 46 % dotázaným známý/známá.

Pětina (21 %) udala, že pachatelem/pachatelkou byl někdo, koho znají, ale nepatří do okruhu lidí ze školy, práce či služeb.

V případech 13 % respondentů a respondentek byl pachatelem někdo z jejich rodiny, nejčastěji u NBi+ osob, kde šlo o rodinného příslušníka v 17 % případů.

Místo

Z hlediska místa posledního incidentu fyzického a sexuálního násilí, respondenti a respondentky uvedli, že se nejčastěji odehrál ve veřejném prostoru – jako místo činu to uvedlo 36 % dotazovaných. Druhým nejčastěji uváděným místem byl domov – sexuální a fyzické násilí zde zažilo 21 % respondentek a respondentů.

Toto číslo je zdaleka nejvyšší u trans mužů, kteří jako místo činu domov reportovali ve 34 % případů.

Nahlašování fyzického a sexuálního násilí a vyhrožování násilím

Poslední incident fyzického či sexuálního násilí a vyhrožování násilím byl nahlášen pouze ve 13 % případů, ať již samotnými respondenty či respondentkami, které jím byli dotčeni nebo někým jiným.

• Nejčastěji byly nahlášeny incidenty, které se staly mužům (22 % případů) a trans ženám (taktéž 22 % případů). 
• Nejméně často naopak incidenty nahlašovali trans muži (8 %).

Nejčastěji byl incident nahlášen na policii (55 osob, 67 % ze všech hlášení), 15 případů (18 %) bylo nahlášeno jinde (např. rodičům, školnímu personálu, správě sítě atd.) a 7 % se obrátilo na LGBTI organizaci.

Opět jsme se i v těchto případech zabývali důvody nenahlašování. V rámci kvalitativní analýzy 248 písemných odpovědí vyšlo najevo, že nejčastěji respondenti a respondentky postrádali důvěru v to, že by takové nahlášení bylo smysluplné, že by se jejich stížností někdo skutečně zabýval, či že by došlo k vyřešení (66 výpovědí). Pro dalších 55 osob z celkového souboru tento incident nepředstavoval natolik závažnou událost, či na takové jednání dokonce byli zvyklí.

„Moje škola je hodně homofobní, takže by to tam stejně nikdo neřešil.“

žena, lesba, 15, Jihomoravský

„Prostě jsem si myslela, že si za to můžu sama. V té době jsem si vůbec neuvědomovala závažnost situace.“

žena,  v procesu hledání sexuální sebeidentifikace, 19, Středočeský

Pachatel/pachatelka

Opět jako v případě obtěžování, ani pachatel či pachatelka posledního případu fyzického či sexuálního napadení nebyl/a 46 % dotázaných známý/známá.

Pětina (21 %) udala, že pachatelem/pachatelkou byl někdo, koho znají, ale nepatří do okruhu lidí ze školy, práce či služeb. 

U 13 % respondentů a respondentek byl pachatelem/pachatelkou někdo z jejich rodiny, nejčastěji v případě NBi+ osob, u kterých šlo o rodinného příslušníka v 17 % případů.

Následky po posledním incidentu fyzického či sexuálního násilí a vyhrožování násilím

Zhoršení duševního zdraví, popsané ve smyslu depresivního a úzkostného prožívání jako následku posledního incidentu fyzického či sexuálního napadení a vyhrožování násilím, reportovalo 66 % dotazovaných.

Dalších 46 % mělo obavy a strach chodit ven či na určitá místa, což naznačuje částečnou traumatizaci z daného činu a ztrátu pocitu bezpečí.

Omezení pracovní schopnosti jako následek incidentu uvedlo 11 % osob a 9 % dokonce potřebovalo lékařskou pomoc či hospitalizaci.  

„Od té doby mám poměrně velké obavy z postarších cizích mužů, když na mě promluví. Přemůže mě v tu chvíli strach, začne mi bít srdce, můj mozek ustrne a já myslím jen na to, aby ten muž odešel, abych se mohla nadechnout.“

NBi+, bisexuální, 19, Jihomoravský kraj

„Díky událostem ve škole a mým spolužákům jsem se začala sebepoškozovat.“ 

žena, lesba, 15, Jihomoravský

„Už nejsem schopná mít sex. Nesnesu, aby se mě muž dotýkal.“

žena, bisexuální, 28, Hlavní město Praha

Nenávistné projevy online

Online předsudečné projevy jsou v posledních letech stále rozšířenější. Definici nenávistných projevů nabízí kancelář VOP (odkaz): „Obvykle slovní útok, který podněcuje, podporuje nebo šíří nenávist vůči konkrétnímu člověku nebo skupině lidí. Často vychází z předsudků a ustálených představ o lidech určité barvy pleti, národnosti, etnika, pohlaví, sexuální orientace, víry či věku“. Nenávistný projev může být dle své závažnosti přestupkem, nebo i trestným činem.

Z našich výsledků vyplývá, že se s nenávistnými projevy a činy týkající se LGBTQ+ lidí v online prostředí setkalo celých 84 % respondentů a respondentek. Ve studii organizace Galop (2019) napříč devíti evropskými státy kladně odpovědělo nejméně lidí ve Španělsku (48 %) a nejvíce ve Velké Británii (78 %). V Česku monitoruje tyto předsudečné incidenty organizace In-IUSTITIA, která v posledních letech zaznamenala značný nárůst incidentů na internetu – 4,3 % v roce 2015, 4,6 % v roce 2016, 35 % v roce 2017, 37 % v roce 2018, 34 % v roce 2019 a 51 % v roce 2020.

• Pokud se podíváme na výsledky jednotlivých podskupin, pak vidíme, že nejčastěji styk s projevy a činy nenávisti v online prostředí vůči LGBTQ+ lidem uvedli*y NBi+ osoby (93 %), trans muži (92 %), dále pak PQA osoby (91 %) a trans ženy (89 %).
• Když jsme provedli dodatečné zhodnocení dat z hlediska věkových skupin, tak se nám podobně jako u dalších otázek potvrdil velmi negativní trend, že čím mladší věková skupina, tím vyšší míra styku s online nenávistí. Až 92 % všech ve věku 12-15 let a téměř 90 % všech ve věku 16-18 let se setkala v posledních pěti letech s projevy online nenávisti.

Největší část dotazovaných uvedla (90 %), že se setkala s online urážkami jich samých nebo jiných LGBTQ+ lidí.

Alarmujících 69 % respondentů a respondentek pak uvedlo zkušenost s vyhrožováním fyzickým násilím – opět buď vůči nim samotným nebo vůči jiným LGBTQ+ lidem.

Jako velmi vážné zjištění považujeme skutečnost, že více než polovina (54 %) dotazovaných se setkala s výhružkami smrtí, ať již mířených proti nim nebo jiným LGBTQ+ lidem. Ve studii Galop (2019), jíž se účastnilo devět evropských zemí (bez ČR) byla průměrná zkušenost s online výhrůžkami smrtí 31 %.

• Z výsledků vyplývá, že skupina, která je online nenávistnými projevy ohrožena nejvíce, jsou trans lidé. Online vyhrožování fyzickým násilím reportovalo 78 % trans žen (+9 % oproti průměru), s online výhružkami smrtí se setkalo celkem 70 % trans mužů (+16 % oproti průměru) a výhružky sexuálním napadením označilo 42 % trans žen (+12 % oproti průměru) a stejný podíl NBi+ osob.

S online výhružkami sexuálním napadením mělo zkušenost 30 % všech respondentek a respondentů.

• Pokud se na obdobná čísla podíváme z perspektivy sexuální orientace respondentstva, pak online vyhrožování fyzickým násilím reportovalo nejvíce 75 % PQA osob. S online výhružkami smrtí se setkalo celkem 61 % PQA osob. Podrobnější pohled nabízíme v grafech 7.12 a 7.13.

Výpovědi:

„Na internetu mi vypisovali soukromé zprávy neznámí lidé. Vyhrožovali mi, že mě zabijí. Dále psali, že by mě měl někdo znásilnit, abych byla „normální“.

žena, lesba, 26 let, Jihomoravský kraj