Hlavní závěry ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022

Současná genderová identifikace

V rámci této výzkumné zprávy a následného popisu dat získaných z tohoto výběrového souboru budeme dále dělit respondentstvo do kategorií dle genderové sebeidentifikace na:

• ženy (1571, 45,8 %)
• muže (1001, 29,2 %)
• trans ženy (73, 2,1 %
• trans muže (214, 6,2 %)
• nebinární, genderqueer, agender, genderfluidní či polygender – dále pod zkratkou NBi+ tj. nebinární a další genderově rozmanité osoby (526, 15,3 %)

Více než jedno procento (44, 1,3 %) osob se neidentifikovalo se žádnou z nabízených možností a zvolili možnost „jiné”, svou genderovou identifikací se proto vymykali*y všem výše zmíněným kategoriím. V rámci vybraných výsledků bude tato skupina respondujících zahrnuta pouze v celkovém souboru, avšak nebyla druhotně kategorizována do žádné z výše zmíněných hlavních podskupin.

Současná genderová sebeidentifikace

Současná sexuální orientace

Sexuální orientace (sebeidentifikace)

Výběrový soubor a data získaná z odpovědí pro vybrané otázky budeme dělit i z hlediska sexuální sebeidentifikace respondentů a respondentek do následujících podskupin:

• gayové (901, 26,3 %)
• lesby (687, 20 %)
• bisexuální lidé (760, 22,2 %)
• pansexuální (376, 11 %), queer (271, 7,9 %) a asexuální (192, 5,6 %) osoby, které dále v této výzkumné zprávě budeme označovat akronymem PQA, jenž tak souhrnně bude reprezentovat druhou největší skupinu respondentstva 839 (24,5 %).

Jelikož se některé osoby v době konání naší studie nijak sexuální nesebeidentifikovaly a odpověděli možností „nevím, nejsem si jistý/jistá” (97, 2,8 %), tak tyto osoby společně s osobami, které svou sexualitu definovali rozmanitěji (57, 1,7 %) ve výše zmíněných čtyřech hlavních kategoriích, nezahrnujeme. U vybraných otázek, které budou kategorizované dle sexuálně-identitních kategorií, ale budou tito respondenti zahrnutí ve skupině „všichni”.

Podobně pak nebudeme v rámci příslušných grafů reprezentovat zvlášť ani osoby, které se z hlediska sexuality identifikovaly jako „heterosexuální” (88, 2,6 %), neboť jejich příslušnost ke skupině LGBTQ+ bude s největší pravděpodobností reprezentována perspektivou jejich genderové identity.

Připomeňme, že základním kritériem účasti v naší studii byl souhlas se zahrnutím do široce definované skupiny LGBTQ+.

Shrnutí:

Obecně tedy v rámci této výzkumné zprávy budeme odpovědi všech LGBTQ+ respondentů a respondentek (celkem 3429 osob) kategorizovat dvěma hlavními způsoby:

• dle genderové sebeidentifikace (celkem kategorizováno 3385 osob, dalších 44 součástí skupiny „všichni”)
• dle sexuální sebeidentifikace (celkem kategorizováno 3275 osob, dalších 154 osob součástí skupiny „všichni”)

Je zapotřebí připomenout, že se obě tyto skupiny překrývají, a jejich oddělená reprezentace poskytuje prostor pro akcentování odlišných významů a možnost nepřehlížení klíčových výsledků. V celé řadě případů budeme uvádět obě dělení, v některých případech budeme ale akcentovat pouze jeden typ.

Zapsané pohlaví vs. aktuální sebeidentifikace

V rámci naší studie můžeme doložit, že z 1571 žen bylo 21 žen (0,6 % z celku a 1,3 % z žen), kterým bylo při narození zapsáno mužské pohlaví, a mezi 1001 muži 30 (0,6 % z celku a 3 % z mužů) mužů, kterým bylo zapsáno ženské pohlaví. Bez zařazení otázky na zapsané pohlaví bychom tedy nevěděli, že v našem souboru je 1,5 % osob (51 z celkového souboru), u kterých se můžeme domnívat, že v minulosti prošly procesem tranzice, a že se pravděpodobně ve svém životě mohly setkat se specifickými stresory a čelit diskriminaci z důvodu své autentické genderové identity.

Sexuální a genderová identifikace

„Ženská sexualita” vykazuje významně vyšší míru rozmanitosti než „sexualita mužská”, neboť zastoupení sexuálních identit je u žen pestřejší než je tomu u mužů. Tento nepoměr do určité míry platí i pro trans osoby, avšak zcela zásadně je vidět u NBi+ osob a dalších genderově rozmanitých lidí, jejichž sexuální identifikace je pak velmi pestrá.

Intersex genderová identifikace

Otázka na pohlaví zapsané při narození byla rovněž podstatná i pro porozumění skutečnosti, že mnohé intersex osoby mohly projít úřední feminizací, tj. procesu, při kterém byla jejich intersex tělesná rozmanitost po narození častěji korigována za pomocí feminizačních zákroků (Fafejta & Sloboda 2021), které mohou být z pohledy medicíny snadnější. Této praxi odpovídají naše výsledky, jelikož ze všech 34 osob (1 % z celku), které se v našem výzkumu identifikovaly jako intersex, 65 % (22) z nich uvedlo zapsané pohlaví ženské a 10 (29 %) mužské, jedna (3 %) intersex osoba uvedl*a „jiné“ a jedna na tuto otázku neodpověděla.

Jak ale vidíme z odpovědí na otázku dotazující se na současnou genderovou identitu intersex lidí (ilustrace 2.4), feminizační nepoměr jednoznačně neodpovídá žité realitě a sebeurčení intersex osob, jelikož 26 % intersex osob se v současnosti identifikuje jako ženy, 21 % jako muži, 9 % jako trans ženy, 15 % jako trans muži a 29 % jako NBi+ (tj. jako nebinární, genderqueer, agender, genderfluidní nebo polygender osoby).

Uvědomění identity a coming out

Jelikož naše sociokulturní, institucionální a normativní prostředí společnosti dosud adekvátně neodráží zákonitosti lidské rozmanitosti v oblasti genderové a sexuální identity, rozhodli jsme se rovněž zařadit sadu otázek, díky nimž bychom mohli zvýšit porozumění této oblasti. Trans žen, trans mužů a NBi+ lidí jsme se rovněž dotazovali na věk, ve kterém si poprvé uvědomili*y, že jejich genderová identita neodpovídá pohlaví, které jim bylo zapsáno při narození, tj., že nejsou cisgender.

Zejména mladší trans a NBi+ lidé se často mohou setkávat s nedůvěrou a zpochybňováním jejich identity právě vzhledem k jejich mladšímu věku.

Průměrné uvědomění vlastní genderové identity respondentstvo reportuje ve 14,6 letech života:

• u trans žen je průměr ve věku 14,5 let
• u trans mužů ve věku 13 let
• u NBi+ osob o něco později ve věku 15,3 let

Přesto, že trans ženy si svou identitu uvědomily již před 15. rokem svého života, průměrně se někomu dalšímu o své ženské identitě svěřily až o 7 let později, tedy ve svých necelých 22 letech. Trans muži se poprvé svěřili průměrně v necelých 16 letech, tedy cca 3 roky od okamžiku, kdy si svou identitu sami uvědomili. Nebinární lidé svůj první vnější coming out provedli*y průměrně okolo 18. roku svého života, tj. necelé 3 roky od doby, kdy si svou identitu poprvé sami*y uvědomili*y.

Trans a NBi+ lidí (tj. nebinárních a dalších genderově rozmanitých lidí) jsme se dále dotazovali na podrobnější otázky v oblasti tranzice, abychom lépe porozuměli jejich potřebám, motivacím a bariérám. Tranzice označuje proces, kdy člověk začne žít v odlišné genderové roli, než je přisuzována pohlaví, které mu bylo zapsáno při narození. Tranzice může a nemusí zahrnovat také fyzické změny, jimiž osoby usilují o změnu svých primárních a/nebo sekundárních pohlavních znaků prostřednictvím feminizujících nebo maskulinizujících lékařských zásahů (hormony a/nebo chirurgické zákroky).

Proces tranzice má několik rovin – sociální: vystupování v dané genderové roli, úprava zevnějšku, změna rodu a používání nového jména, fyzická (medicínská): užívání hormonů, chirurgické zákroky a úřední: změna úředního pohlaví dokumentech (Doležalová et. al, 2021). Proces tranzice je pro každého člověka velmi individuální a neexistuje jeden správný způsob, jak ho absolvovat.

Pokud jde o zákroky ke změně vlastního těla, největší počet kladných odpovědí k jejich absolvování vyjádřily trans ženy (52 %), mezi trans muži podstoupilo zákroky 36 %. Nebinární a další genderově rozmanité osoby vyhledali*y zákroky ke změně svého těla nejméně (8 %).

Nejčastější kroky, které trans a genderově rozmanití lidé dosud učinili*y, jsou: 

• vystupování v souladu s vlastní genderovou identitou (92 % trans mužů, 84 % trans žen a 63 % NBi+)
• konzultace u odborníků v oblasti péče o duševní zdraví (88 % trans mužů, 87 % trans žen a 61 % NBi+)
• užívání hormonů absolvovalo 70 % trans mužů, 87 % trans žen a 44 % nebinárních a genderově rozmanitých osob
• Úřední změnu pohlaví podstoupilo 19 % trans mužů, 16 % trans žen a 7 % nebinárních a genderově rozmanitých dotázaných, tzn. byl jim vystaven nový rodný list a získali*y nové doklady totožnosti, které více odpovídají jejich genderové identitě.

Ti*ty, kteří*které úřední změnu dosud neabsolvovali*y, však mají poměrně velký zájem tak učinit v budoucnu. Mezi trans muži v našem výběrovém souboru plánovalo úřední změnu pohlaví podstoupit 69 % z nich a mezi trans ženami 68 %. Mezi nebinárními a genderově rozmanitými lidmi to byla čtvrtina (24 %).

Mezi nejčastější odpovědi respondentstva ohledně důvodů, proč žádné zákroky doposud neabsolvovali*y patřily například obavy z reakce rodiny a blízkého okolí (29 % NBi+, 23 % trans mužů, 12 % trans žen). U nebinárních a genderově rozmanitých lidí polovina (50 %) uvedla, že žádné zákroky neabsolvovali*y, jelikož necítili*y potřebu své tělo měnit.