Scroll to top
© 2021, Queer Geography, z. s.

Sexualita a její odlišnosti

Nejnovější poznatky nám ukazují, že lidská sexualita(y) je spíše spektrální, nespojitý jev, který pro některé z nás představuje tekutě (fluidně) se vyvíjející rovinu (osu) rozmanitosti (diference). Sexualitu (a rovněž genderovou identitu) dnes tedy nelze chápat jen v rámci uměle vytvořených dvojích dělení do škatulek typu (homo + bi x hetero). Ne-heterosexuální lidi tvoří celosvětově zhruba 5 – 10 % obyvatel. To jestli se ke své ne-heterosexualitě ovšem „přihlásí“ pak závisí na místní míře tzv. heteronormativity a stigmatizaci ne-heterosexuality. Tyto rovněž odůvodňují proč mnozí ne-heterosexuálové častěji migrují do měst. 1 THE LANCET, 2016. Meeting the unique health-care needs of LGBTQ people. The Lancet [online]. B.m.: Elsevier Ltd, 1., 387(10014), 95. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(16)00013-1

Stigma

Více o stigma na vlastní stránce.

O stigmatu a stigmatizaci hovoříme obvykle když se propojí následující podmínky:

  • dochází k označení nějakého rozdílu (např. hetero vs. nehetero)
  • tyto rozdíly jsou propojeny s nežádoucími vlastnostmi a stereotypy (např. nižší kompetence k výchově dětí, promiskuita atd.)
  • dochází k vylučování a odlišování „nás“ od „nich“
  • je snížen společenský status osob (např. diskriminace, zásah do důstojnosti atd.)

Společným rysem všech definic stigmatizace je, že osoba, která je stigmatizována, má nějaký rys, nějakou vlastnost, která je v rámci určitého sociálního kontextu znehodnocována. 2 Link, Phelan (2001): Conceptualizing stigma. Annual Review of sociology.

„Termín stigma tedy aplikujeme, když v mocenské situaci, která umožňuje rozvoj složek stigmatu dochází k souhře škatulkování, stereotypizace, oddělování, ztrátě statusu a k diskriminaci.“

3Link, Phelan (2001)

Heteronormativita

Naše společnost, minimálně od období novověku, nejběžnější formy lidské sexuality a genderové identity začala považovat za kulturní, právní a v neposlední řadě také za zdravotní normu – „heteronormu“. Heterosexuální a cis-gender lidé se tak, dlouho před tím, než jsme je mohli takto pojmenovat, stali „normálními“ členy heteronormativní společnosti, která vše, co z ní nějak „vybočovalo“, v lepším případě přehlížela, v horším pak potlačovala, léčila nebo trestala. Heteronormativita proto označuje společenskou normu, ve které jsou heterosexuální orientace a cis-genderová identita, bez toho, aniž by je bylo potřeba nějak vůbec uvažovat, vnímány jako jediné „normální“ a jsou proto rovněž od každého člověka od narození předpokládány. Heteronormativita je důvod, proč heterosexuální lidé obvykle „nemají sexuální identitu“.

Stres

Stres tradičně pojíme s faktory, jako jsou události (např. ztráta zaměstnání, smrt partnera) nebo podmínky (např. tělesné postižení), které nazýváme stresory – obecně je definujeme jako faktory, které způsobují změny a vyžadují, aby se jednotlivci přizpůsobili – adaptovali (Dohrenwend, 2000). Individuální stresory zahrnují různá traumata, chronické zátěže, každodenní potíže, problémy typické pro různé životní etapy, události nebo jiné složky stresového kontinua (Holmes a Rahe, 1967; Dohrenwend, 2000; Meyer, 2003). Výzkum ale také identifikoval tzv. sociální stresory, mezi které patří stigmatizace, předsudky a diskriminace související mimo jiné s nízkým socioekonomickým statusem, rasou / etnickou příslušností, pohlavím/genderem nebo sexualitou, – všechny potenciálně schopné vyvolat změny, které vyžadují adaptaci, a lze je tedy konceptualizovat jako stresory (Meyer, 2003). Koncept sociálního stresu tak rozšířil tradiční teorii stresu tím, že poukázal na to, že podmínky v sociálním prostředí, tedy nejen osobní události, mohou být zdrojem stresu, který může vést k psychologickým problémům (Meyer et al., 2008).

Běžný stres působí na každého z nás a není tak výjimečný pro vybrané skupiny osob. Naproti tomu ale:

Menšinový stres

Model menšinového stresu umožňuje chápat různé formy sociálních vlivů jako (stigmatizace, diskriminace atd.) jako příčiny sociálně založeného chronického stresu jež má škodlivé dopady na duševní zdraví neheterosexuálních lidí (Meyer, 1995, 2003; Herek, 2007). Tento přístup rozvíjí „porozumění jedinečným stresorům, které zažívají jednotlivci z menšinových skupin, jejich důsledky pro duševní zdraví a porozumění procesům jejich zvládání.“ Ačkoli některé formy menšinového stresu může zažívat jakákoli sociálně stigmatizovaná menšinová skupina (např. předsudečné životní události, každodenní diskriminaci a očekávání odmítnutí), LGBT+ lidé čelí unikátním menšinovým stresorům: skrývání sexuální orientace tj. „outness – míra vyoutovanosti“ a internalizovaná homonegativita jsou pro neheterosexuální a genderově rozmanité osoby jedinečné).4 Frost, D. M., Lehavot, K., & Meyer, I. H. (2015). Minority stress and physical health among sexual minority individuals. Journal of behavioral medicine, 38(1), 1-8.

Zdroje

  • 1
    THE LANCET, 2016. Meeting the unique health-care needs of LGBTQ people. The Lancet [online]. B.m.: Elsevier Ltd, 1., 387(10014), 95. ISSN 01406736. Dostupné z: doi:10.1016/S0140-6736(16)00013-1
  • 2
    Link, Phelan (2001): Conceptualizing stigma. Annual Review of sociology.
  • 3
    Link, Phelan (2001)
  • 4
    Frost, D. M., Lehavot, K., & Meyer, I. H. (2015). Minority stress and physical health among sexual minority individuals. Journal of behavioral medicine, 38(1), 1-8.